Shakespeare & the Blues: e.g., rhapsodic

Nouveau Electric Records, 2021, 49:44

Pravděpodobně jediná kapela na světě s obsazením baskytara, bicí, elektronika a koncertní harfa. S debutem tria z New Orleans je leccos naopak. Muzikantské persony Shakespeare & the Blues vypluly z ultra nesourodých vod. Basák a mistr samplů Bryan Webre coby člen louisianských cajunských rockabilly extremistů Lost Bayou Ramblers. Bubeník a elektronický manipulátor Cam Smith má jazzové základy všech směrů. Harfenistka Cassie Watson Francillonová hrála krom symfonických těles s dervišskou cellistkou Helen Gillet nebo fusion-soul bandem Tank and the Bangas.

Skladby na e.g., rhapsodic čerpají z prvků acid jazzu, funku, hip hopu a klasické hudby v otevřeném experimentálním prostředí. Svižná minutovka Past Is Prologue představí hráče a jejich variační ustrojení. Pak jemná Emerald Glowing Figure, kde harfa vodopádem zvuků vede bicí, basu i nenápadnou kytaru. Hiphopová stylizace se vyjeví ve Wanton Phrases s kolovrátkem zpátečnických (totiž pozpátku vmíchaných) perkusí, groovy gumově dubové basy a kytarové drnkačky, harfa pak fúzi stylů dodává element klasiky, což výsledný feeling činí jedinečným. Někdy cíleně vsamplují úryvky mluveného slova: z vyprávění Duka Ellingtona k jeho rytmické rapsodii A Drum Is a Woman, absurdní postřehy z domácnosti od Lily Tomlinové nebo komika Rodneyho Dargenfielda. V Blinders je hlas prokládán elektronickým pípáním a plynule přechází do improvizační The Mechanics of Distance. Vrcholem je dlouhá závěrečná skladba Star Rubies, jejíž ellingtonovská pasáž je invokací impresionistické atmosféry jazzového rázu s výrazně synkopickou expresivitou.

V žánrovém prolínání s téměř komediálním aranžmá bicí šustí, ševelí, klokotají, basa duní, dusá i ohebně uhýbá jak gymnastka, kytara drnkne, skřípe, zakvílí spolu se samplovaným cinkotem padajících špendlíků a harfa kaskádovitě stéká až ve phaserovém efektu zní jako akordy klavíru. Skvělý, harmonicky i zvukově vizionářský experiment třeba k lahvince vína.

Přidat komentář