Ze všech kapel, které se kdy v rubrice Popdivnosti během její více než pětileté existence objevily, mají za sebou Silent Greetings nejdelší historii. Kapelu založili již v roce 2018 studenti Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy. Po dvou letech působení vydala kapela singl Candles následovaný albem Footprints in the Sand. Zdálo se, že Silent Greetings našli zakotvení v hudbě na pomezí folku a popu. Letos se ovšem kapela, kterou aktuálně tvoří zpěvačka a kytaristka Justýna Juřičková (Vepřové Komety, The Mole’s Wing Orchestra), Lukáš Velemínský (Acoustic Needles, April Weather, Kapela Heleny Kalambové), pianistka a flétnistka Tereza Kiszová, baskytarista Jan Černý (April Weather) a zpěvačka a hráčka na syntetizér Tereza Gabrielová (Meluzína), postupně posunula směrem k indie popu a dream popu. K rozhovoru jsem se sešel s Justýnou, Lukášem, Terezou Kiszovou a jejím nedávno narozeným Kiliánkem.
Proč jste se rozhodli změnit žánr a přejít od folku k indie popu?
JJ: K tomu došlo organicky a postupně. Naše první písnička vznikla, když mi bylo patnáct. A tehdy jsem poslouchala úplně jinou hudbu. Všichni posloucháme jiné věci a s tím, jak se posouváme my, se posouvá i naše hudba.
Texty bude psát nadále Tereza?
TK: To není tak, že bych na to měla monopol. Ne všechny texty jsem napsala já.
JJ: Ze začátku jsme psaly písničky my s Terkou. Teď může přijít s nápadem kdokoli, a na něm se pracuje. Máme tedy i Lukášovy písničky, ke kterým napsal hudbu i text. Jednu písničku otextovala moje sestra. Já nejsem v textech kovaná, tak to nechávám na Lukášovi s Terkou.
LV: Čím víc textů bude od Terky, tím lépe.
Vaše texty jsou hodně poetické a vyjadřují určitou náladu. Co slouží jako jejich inspirace?
TK: Nejsou to aktuální události, ale jde o moje vnitřní pocity. Inspiruje mě, když si něco přečtu nebo si zajdu do přírody.
Jak vznikl název kapely?
LV: Název byl inspirovaný naším profesorem z hudebního gymnázia Vladimírem Tichým.
Proto „Silent“?
LV: Ano, přesně tak. My s ním mívali jednou týdně pětihodinový blok hudební teorie, který trval občas pocitově tak tři dny. Takže byla spousta času pro přemýšlení nad hudbou, texty a tak. No a pan profesor měl svůj ikonický pozdrav. Přišel a řekl: „Dobrý den, já jsem Vladimír Tichý“. Zároveň jsme měli pocit, že se ten název k naší hudbě hodí.
Pracujete na druhém albu?
JJ: Máme řadu nových věcí, které ještě nenahráváme, ale zatím vytváříme. A jsme v procesu nahrávání prvního singlu. Tentokrát jsme to pojali úplně vlastnoručně.
Tedy ve vlastní produkci?
JJ: Ano, nahrává to Lukáš.
LV: Zatím jsme to dělali v domácím studiu. S naším nástrojovým obsazením se to dá zvládnout. Ale je potřeba tam ještě několik nástrojů doplnit.
JJ: Při nahrávání prvního alba, kdy jsme byli v profesionálním studiu, jsem cítila tak trochu tlak ze shora. Člověk tam platí každou minutu, takže tam jde s tím, že to musí celé nahrát, a pak se třeba vrátí domů a zjistí, že by to býval chtěl udělat jinak. Tomu jsme se tentokrát chtěli vyhnout. Chceme mít na nahrávání klid. Nechat to uležet a pak třeba měnit a předělávat.
LV: Já mám s nahráváním vlastních kapel trochu zkušenost. Tím pádem vím, že to může být trochu svízel. Když člověk tu věc tvoří a dívá se ni z technické stránky, tak je to taková hodně intenzivní sebeanalýza. Ta může vést k přílišnému lpění na věcech, které nikdo nikdy neuslyší, a k negativním názorům na sebe a svoji tvorbu. Nicméně základ alba asi budeme dělat doma.
Před měsícem jste odehráli zatím poslední koncert. Představili jste již svou novou podobu, nebo jste ještě dali přednost folkovějším skladbám?
JJ: Je to mix. Hrajeme půlku alba a zbytek už tvoří novější věci. Některým písničkám z alba jsme dodali nový kabát: přidali jsme basu nebo klávesy. Leckde jsme dodělali vokály. Kde se hodí reverb, tam ho používáme. Jsem tím posedlá, tak to možná občas i trochu přeháním.
Máte v plánu další koncerty?
JJ: My jsme taková věčně hibernující kapela. Otřepe se, odehraje jeden dva koncerty a pak zase hibernuje. To nás dlouhodobě trápí. Je to jako způsobené tím, že všichni děláme ještě něco jiného a všichni jsme extrémně vytížení. Teď si děláme velké naděje, že se to s novou sestavou přerodí. Pracujeme na nových věcech a těšíme se, až je vypustíme do světa. Máme vnitřní motivaci takto pracovat dál.
V popisu kapely se hlásíte k inspiraci od Radiohead, Hope Sandoval či Slowdive. Kdo inspiroval vaše první album?
JJ: Hodně jsem poslouchala Emilíanu Torrini a Florence and the Machine.
TK: To v té hudbě vlastně vůbec není, ne?
JJ: Emilíana trošku jo. Ještě bych zmínila Of Mosters and Men a co se mnou hodně rezonovalo, byla Regina Spektor, kterou jsme poslouchali strašně moc. U nás ve třídě to byla úplná mánie. A dlouho mi byla inspirací se svojí starší tvorbou Aurora.
Já v hudbě vašeho prvního alb slyším Nerez.
JJ: Ten jsem v té době tolik neposlouchala, ale teď ho mám hrozně ráda.