První společné dílo natočené s prestižním mezinárodním souborem naplňuje očekávání, že jeho nová umělecká ředitelka Rhiannon Giddens neustoupí od svých ponorů do temnějších koutů americké historie. Albem a vzdělávacím projektem vyvrátili spoustu romantických mýtů uváděných v dějepisu o vzniku transkontinentální železnice Spojených států a zasadili do nich příběhy dělníků, kteří ji za tragických podmínek vybudovali.
Ke spojení východního a západního pobřeží došlo 10. května 1869 v Utahu a historický okamžik zachycuje slavná fotografie Andrewa J. Russella. „Vždycky mě na ní zaujalo to, co na ní chybělo,“ řekla Rhiannon Giddens s narážkou, že k památečnímu setkání totiž na rozdíl od bělošských dělníků nebyli přizváni Číňané, natož černoši a původní indiánští obyvatelé, kteří během stavby oddřeli tu nejtěžší a nejnebezpečnější práci. A tak není divu, že po spatření fotografie přišla s příběhy, na které se úplně zapomnělo, a připomněla, jak třeba narůstající nenávist Američanů za několik let vyústila v zákon zakazující Číňanům přistěhovat se do Států. Perkusistka Haruka Fujii období, kdy je nahradili tisíce japonských dělníků na albu osvětluje archivní skladbou Tamping Song s rytmem udávaným bubny taiko. Americká jazzová zpěvačka Cécile McLorin Salvant všem zmrzačeným pak věnovala smutnou gospelovou skladbu Have You Seen My Man, ve které se k ní přidává písničkářka Pura Fé z indiánského národa Tuscarora.
Swannanoa Tunnel je nejen název půl kilometrů dlouhého tunelu na transkontinentální trase, ale také rytmické skladby zpívané černošskými vězni během nesmírné dřiny. Z převážné většiny se jednalo o bývalé otroky, na které se po zrušení otroctví vztahoval cílený zákon o potulce a přestupcích, takže byli hromadně zatýkáni a posílání na těžké práce. V tunelu jich zemřely tři stovky, a protože si na původní autory zlidovělé skladby dnes už nikdo nevzpomene, Rhiannon Giddens jim na velmi vydařeném albu dala znovu hlas.