Sloop John B.

„Už vyplouvá loď John B.,“ zpívali Rangers neboli Plavci v písničce, ke které napsal český text basista a zpěvák této skupiny Antonín Hájek. Jeho verze z roku 1967 se jmenuje Zvedněte kotvy, kdežto o rok starší text Vladimíra Čorta, interpretovaný Pavlem Novákem, nese název Podivný spáč. Originálu se střídavě říká Sloop John B., John B. Sails, Wreck Of The John B. a Hoist Up The John B. Sail. Za příběhem skladby, kterou v roce 1966 nesmírně zpopularizovala americká skupina Beach Boys, se musíme vypravit do ráje českých podnikatelů, na Bahamské ostrovy v Atlantském oceáně. Autora hudby a slov už sice (stejně jako podvody českých podnikatelů) asi nikdy neodhalíme, ale ještě pořád je tu naděje, že se dozvíme něco o osudu oné bahamské plachetnice. Loď jménem John B. totiž – věřte nebo nevěřte – doopravdy existovala.
8_sloop_john_b_1Folklorista Alan Lomax ve své antologii lidových písní The Folk Songs Of North America In The English Language z roku 1960 napsal: „Maličká mola v přístavu Nassau (hlavní město Bahamských ostrovů – pozn. aut.) tvoří místo pro bahamské tržiště. Špinavé, mořem opracované plachetnice, uvázané a pohupující se na bleděmodré hladině, jsou jako venkovské povozy, naložené zbožím pro hlavní město. V řadě u přístaviště čeká i šestnáct stop dlouhý člun, s palubou jen pár inčů nad hladinou, a v něm se tísní kráva, pět koz, tucet slepic, čtyři ženy, šest dětí a čtyři nebo pět námořníků. Tato přeplněná loďka právě dorazila z ostrova, jenž je odsud vzdálen možná dva nebo tři sta mil. Zatímco směřuje k molu, zvedá podobné plavidlo potrhanou plachtu a odplouv s palubou přeplněnou pasažéry a zbožím na nějaký korálový ostrůvek u Haiti. Na těchto lodích nenajdete námořní mapu, kompas ani pomocný motor, a přece jen málo z nich se dostane do neštěs tí, neboť Bahamané jsou v azurovém moři plném skalisek jako doma. Všichni tu vyprávějí a považují za pravdivý příběh o starém lodivodovi, který byl od malička slepý, ale přesto uměl přesně určit, kde se se svým člunem nachází, jen podle toho, že strčil prst do vody.“
8_sloop_john_b_2V roce 1935 zaznamenal Alan Lomax ve městě Old Bight na bahamském ostrově Cat Island historicky první verzi písně Sloop John B. v podání skupiny Clevelanda Simmonse. Nahrávku s názvem Histe Up The John B. Sail můžeme najít na albu Bahamas 1935: Chanteys And Anthems From Andros And Cat Island. Loď John B. byla přesně takovým plavidlem, o jakých se Lomax zmiňuje při svém líčení atmosféry v Nassau: šalupa neboli jednostěžník s jednou trojúhelníkovou plachtou (kosatkou) mezi stěžněm a přídí a jednou hlavní trojnebo čtyřúhelníkovou plachtou. Podobnými malými plachetnicemi se to na Bahamách dodnes jen hemží, konkrétně tuto však znali po celém pobřeží. Její posádka byla totiž proslulá tím, že při každém přistání uspořádala ohromný mejdan. Při jedné takové oslavě se rozdivočelým námořníkům podařilo loď u břehu potopit, což místní sváděli na černou magii. Nikdo soudný by svou šalupu nepojmenoval John B., když přece každý ví, že to zní úplně stejně jako „jumbie“. A „jumbie“ není nic jiného než západoindický výraz pro ducha (srovnejme s výrazem „zombie“, označujícím oživlou mrtvolu, která v afrokaribském náboženském kultu voodoo slouží kouzelníkům podobně jako golem tomu, kdo do něj vloží šém).

LOĎ Z KOŇSKÉHO MASA

Nabízí se tedy logická otázka: je-li na bahamském šprochu pravdy trochu, kde a kdy se zmíněná loď potopila a neleží ještě náhodou někde její zbytky? V této věci nám nejlépe poradí Carl Sandburg, slavný americký básník, filmový kritik, historik, prozaik a folklorista. Ve své antologii The American Songbag z roku 1927 otiskl Sandburg text námi zkoumané písně pod titulem The John B. Sails a připojil k němu poznámku: „John T. McCutcheon, karikaturista a dobrosrdečný fi lozof, a jeho manželka Evelyn Shaw McCutcheonová, matka a básnířka, se tuto píseň naučili na svém Ostrově pokladů v Západní Indii. Říkají o ní: ,Čas a opotřebování dodaly písničce v okolí Nassau téměř důstojnost národní hymny. Zvětralé žebroví starého plavidla leží pohřbeno v písku přístaviště Governor’s Harbour. V roce 1926 sem byla speciálně za tím účelem vyslána expedice, která vyzvedla svorník z ořechového dřeva a šroub s okem. Tyto relikvie jsou nyní uchovány a zabudovány v hlásné věži, navržené panem Howardem Shawem a postavené na jižním pobřeží několik stupňů severovýchodně od hvězdy Canopus.‘“
8_sloop_john_b_3Dřevu, z něhož byl udělán svorník lodi John B., se v originále říká „horsefl esh“ („koňské maso“), nebo také nepravý tamarind, tzalam, karibský, mexický či aztécký ořech. Latinský název zní lysiloma bahamensis. Každopádně jde o těžké, lesklé, jemně žíhané hnědé dřevo s měděným až purpurovým nádechem, které roste pouze v Mexiku, na Haiti a na Kubě a svým vzhledem skutečně připomíná koňský hřbet. Canopus je po Siriovi druhou nejjasnější hvězdou ve vesmíru. A Governor’s Harbour je přístav na ostrově Eleuthera, ležícím 50 mil východně od Nassau. V roce 1952 Alan Lomax Sandburgovu verzi podpořil v průvodním slovu k albu populárního bahamského muzikanta Blind Blakea (jenž nazpíval vlastní coververzi písně Sloop John B.), a navrch přihodil i bližší určení doby vzniku. „John B. byla stará nanicovatá bárka,“ píše Lomax, „jejíž posádka měla ve zvyku hrozně řádit, kdykoli dorazila do přístavu. Loď ztroskotala a potopila se u Governor’s Harbouru na bahamském ostrově Eleuthera někdy kolem roku 1900.“
8_sloop_john_b_4John T. McCutcheon byl Sandburgovým přítelem a jeho Ostrov pokladů (Trea sure Island) se ve skutečnosti jmenoval Salt Cay (Solný útes) – podle zásob soli, kterou odsud odváželi námořníci do světa právě na takových šalupách, jako byla loď John B. Dnes tento zapadlý ostrůvek nese název Blue Lagoon Island (Ostrov v modré laguně) a věž, o které se píše v knize The American Songbag, na něm dosud stojí. Ale nespěchejme; majitel Salt Cay byl totiž natolik zajímavou osobou, že stojí za to, povědět si o něm víc.

VĚŽ PIRÁTA ČERNOVOUSE

Američan John T. McCutcheon (1870– 1949) pracoval velkou část svého života jako karikaturista. Kreslil politické vtipy, nejprve pro noviny Chicago Morning News a poté byl 43 let zaměstnán v deníku Chicago Tribune. V roce 1932 byly jeho kresby odměněny Pulitzerovou cenou a dodnes je považován za nekorunovaného krále tohoto žánru. V Chicago Tribune působil i jako zahraniční dopisovatel, díky čemuž objel skoro celý svět. Ze všech zemí, které navštívil, si přivezl něco na památku a postupně nashromáždil velice bizarní sbírku, v níž nechyběla cihla z Velké čínské zdi, kachle z hrobky legendárního dobyvatele Timura v uzbeckém městě Samarkand, kameny z hrobu Napoleona, císařských hrobek čínské dynastie Ming, ztraceného města Inků Machu Picchu, ze slavné neworleanské kovárny patřící Jeanu Laffi tovi, hrdinovi bitvy o New Orleans. Měl i kameny z marockého Marakéše, hory Mt. Pelée na Martiniku, egyptské pyramidy, francouzského Karnaku, řecké Akropole, Betléma, Alhambry, Madagaskaru, Galapág, Ostrovů koření, Grand Canyonu a tak dál. Vlastnil kámen z pevnosti Fort Sumter i z Fort Johnson, odkud bylo na Fort Sumter vystřeleno, čímž začala válka Severu proti Jihu. Z Bridgetownu na ostrově Barbados si vzal kámen jen proto, že tam kdysi dostal neštovice George Washington. Není tedy divu, že když McCutcheon v roce 1916 koupil od dědiců zesnulého newyorského průmyslníka Van Winklea za 17 500 dolarů ostrov Salt Cay (který, maje poetickou duši, překřtil na Ostrov pokladů), začal bažit po pozůstatcích lodi, o níž si tu zpívalo každé malé dítě.
8_sloop_john_b_5Vyslal proto své muže, aby z písečného pobřeží blízkého ostrova Eleuthera vyzvedli trosky tajemného plavidla. Povedlo se – kam se však onen svorník a šroub poděl pak? Vysvětlení je stejně zvláštní jako člověk, co na ten nápad přišel. John T. McCutcheon se totiž rozhodl všechny své poklady z cest zabudovat do třípatrové hlásné věže, kterou si usmyslel postavit v ústí laguny na místě původní dřevěné hlásky. Té se říkalo Černovousova věž, podle obávaného britského piráta Blackbearda (Černovouse), jenž z ní na přelomu 17. a 18. století údajně vyhlížel lodě, které posléze potopil. Dřevěnou věž však v roce 1929 zničil hurikán, největší, jaký kdy oblast Baham postihl. McCutcheon se tedy rozhodl vystavět novou věž, betonovou, a projekt nesvěřil nikomu jinému než výstřednímu chicagskému architektovi Howardu Van Doren Shawovi, jenž ve svém oboru proslul stejně jako McCutcheon v politické karikatuře – ovšem nikoli v tom dobrém smyslu. Popravdě bývá označován za nejhoršího architekta přelomu 19. a 20. století. Shaw vytvořil ty nejgrotesknější, nejabsurdnější a nejbombastičtější stavby v historii amerického Středozápadu (za všechny jmenujme experimentální Dům čtyř větrů v Lake Forest a country club v Homewoodu s dvěma obřími komíny a kupolí ve tvaru penisu). Na Salt Cay se kupodivu držel dost při zemi; v podstatě se spokojil s tím, že do dolní části nově zbudované věže (jejíž stavba probíhala v rozmezí let 1926 a 1929) vytesal otvory, do nichž vložil McCutcheo novy drahocenné relikvie – mezi nimi i zbytky lodi John B.

BAHAMSKÁ OCEÁNA

Zbývá rozluštit, co znamená „John B.“. Bahamané mají jasno: záhadné jméno podle nich odkazuje k významné postavě jejich dějin, Johnu Bethelovi. John Bethel, původem z Walesu (příjmení je zkomolenina welšského Ap Ithel – syn Ithelův), byl jedním z mnoha anglických puritánů, kteří museli v první polovině 17. století odplout z rodné země kvůli svému náboženskému vyznání. V atmosféře, která nastala po zvolení zapřisáhlého nepřítele puritánské víry Karla I. Stuarta anglickým králem, nastala takzvaná Velká migrace, při níž se desítky tisíc osob vydaly na nebezpečnou cestu za svobodou – jedni do Nové Anglie čili na severovýchod dnešních Spojených států (těm se říká Pilgrimové neboli Poutníci), někteří do oblasti dnešní Kanady a jiní do Karibiku. John Bethel s bezmála dvaceti příslušníky svého klanu (zřejmě mezi nimi byli i otroci pojmenovaní po svém pánovi) a dalšími padesáti lidmi odplul z Anglie v roce 1644 na lodi William, které velel kapitán William Sayle (sám puritán, jenž byl do Západní Indie „odklizen“ už roku 1640 se zdánlivě honosným titulem guvernéra britských kolonií). Strastiplná mořská pouť byla výsledkem Sayleova usilovného vyjednávání s britským parlamentem, jenž nakonec puritánům povolil, aby se odstěhovali na Bahamské ostrovy a založili zde svou experimentální kolonii. Experimentální v tom smyslu, že měla fungovat na principu ,aristokratického republikánství‘, které jen o pár let později defi noval ve své utopické knize Republika 8_sloop_john_b_6Oceána filozof James Harrington. Každý ze sedmdesáti odvážlivců, kteří prosluli jako Bahaman Adventurers (Bahamští dobrodruzi), investoval do nového domova 100 liber, za něž si mohl přisvojit 30 akrů půdy. Kolonie měla mít svůj senát, svobodné volby, fi nance měly být spravovány společně a měla zde panovat svoboda vyznání. S těmito ušlechtilými plány tedy Bahamští dobrodruzi připluli na Bermudy, odkud se vydali směrem na Bahamy. Napoprvé jim štěstí nepřálo; loď William těsně před cílem ztroskotala, jeden člověk přišel o život a poté trvalo ještě tři roky, než se kolonii podařilo založit. Díky Saylovu vyjednavačskému umu dostali puritáni od anglické vlády do užívání 110 mil dlouhý a 2 míle široký bahamský ostrov Sagatos, kterému dali nové, symbolické jméno Eleuthera (řecky „svoboda“). Centrem ostrova se po jejich příjezdu v roce 1647 stal Governor’s Harbour, místo, kde prvně přirazili ke břehu. O (plus minus) 250 let později se u téhož Governor’s Harbouru potopila loď John B., pojmenovaná po Johnu Bethelovi. Kruh se uzavřel. Mimochodem, na Eleutheře dodnes žije mnoho potomků odvážného mořeplavce a Bethelův dům Tamarind patří k místním pamětihodnostem.
Takový je tedy osud šalupy, která inspirovala nesmrtelnou píseň, bez níž by Rangers neměli jeden ze svých největších hitů – stejně jako newyorská skupina Weavers v čele s Peterem Seegerem, jejíž verze Wreck Of The John B v roce 1950 poprvé upozornila americké posluchače, že populární hudba je bohatší o další ,pecku‘. O osm let později, v době folkového revivalu, se skladby ujalo oblíbené Kingston Trio, hned po něm Johnny Cash a roku 1960 z ní udělal skifflový šlágr 8_sloop_john_b_7Lonnie Donegan, který ji zpíval pod názvem I Wanna Go Home. Největší službu však písničce udělali kalifornští Beach Boys, když ji v roce 1966 zařadili na své přelomové album Pet Sounds. Dodejme, že kromě českých textů Antonína Hájka a Vladimíra Čorta, vzniklých bezprostředně po úspěchu verze Beach Boys, existuje ještě jedna, starší česká verze. Najdeme ji v antologii Lubomíra Dorůžky Americká lidová poezie z roku 1961 a jejím autorem je básník a překladatel Josef Hiršal. Básníci a jiní literáti ostatně k příběhu lodi John B. patří – vždyť právě jim sloužil McCutcheonův Ostrov pokladů nejvíc, jako místo, kde si mohli odpočinout a načerpat inspiraci. Seznam osobností, které sem za těch 63 let, co měla McCutcheonova rodina Salt Cay ve vlastnictví, na její pozvání zavítaly, je dlouhý a působivý. Rekreovali se tu spisovatelé Dos Passos, James Thurber, Archibald MacLeish. William Styron zde v roce 1979, těsně předtím, než byl Solný útes prodán novému majiteli, dokončil svůj bestseller Sofiina volba. Rockový hudebník Keith Emerson ze skupiny Emerson, Lake & Palmer tady zase složil instrumentální skladbu Salt Cay (objevila se na jeho sólovém albu Honky). Ostrůvek dokonce navštívil řecký král a – což je příznačné – i Lord Tredagar, přímý potomek slovutného piráta Henryho Morgana.

JOHN B. SAILS
We come on the sloop John B.,
My grandfadder an’ me.
Round Nassau Town we did roam,
Drinking all night,
We got in a fi ght,
I feel so breakup,
I want to go home.

So hoist up the John B. sails,
See how de main sail set,
Send for de Capt‘n a-shore,
Lem-me go home!
Lem-me go home!
I feel so break-up,
I want to go home

De first mate he got drunk,
Break up de people’s trunk,
Constable come aboard
and take him away.
Mr. Johnstone, please let me alone,
I feel so break-up,
I want to go home.

So hoist up the John B. sails,
See how de main sail set,
Send for de Capt’n a-shore,
Lem-me go home!
Lem-me go home!
I feel so break-up,
I want to go home.

De poor cook he got fi ts,
Tro’ ‚way all de grits,
Den he took an’ eat up all o’ my corn!
Lemme go home,
I want to go home!

Dis is de worst trip,
Since I been born!

So hoist up the John B. sails,
See how de main sail set,
Send for de Capt’n a-shore,
Lem-me go home!
Lem-me go home!
I feel so break-up,
I want to go home.

PLACHETNICE JOHN B.
Naloďujeme se na šalupu John B.,
můj děda a já.
Toulali jsme se po Nassau,
pili celou noc,
dostali se do rvačky
a teď mě všechno bolí
a chci jet domů.

Tak napněte plachty na Johnu B.,
zkontrolujte hlavní plachtu,
pošlete na břeh pro kapitána,
nechte mě jet domů,
nechte mě jet domů!
Všechno mě bolí
a chci jet domů.

První důstojník se opil,
dal pár chlapům do těla,
strážník si pro něj přišel na palubu
a odvedl ho pryč.
Pane Johnstone, prosím, nechte mě být,
všechno mě bolí
a chci jet domů.

Tak napněte plachty na Johnu B.,
zkontrolujte hlavní plachtu,
pošlete na břeh pro kapitána,
nechte mě jet domů,
nechte mě jet domů!
Všechno mě bolí
a chci jet domů.

Chudák kuchař dostal křeče,
rozsypal krupici,
pak si vzal mou kaši a všechnu ji snědl!
Nechte mě jet domů,
nechte mě jet domů!
Za celej můj život
se mi nikdy tak špatně neplulo.

Tak napněte plachty na Johnu B.,
zkontrolujte hlavní plachtu,
pošlete na břeh pro kapitána,
nechte mě jet domů,
nechte mě jet domů!
Všechno mě bolí
a chci jet domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *