SOFIANE SAIDI & MAZALDA: El Ndjoum

Kam se poděl alžírský rai, v 90. letech fenomén world music a po legendárním pařížském koncertu 1, 2, 3 Soleils předpokládaná čerstvá žíla francouzské popmusic? Nezemřel, jak mnozí tvrdí, žádná hudba přece jen tak nezmizí, na Khaleda, Faudela nebo Cheb Mamiho zkrátka jenom nikdo v takové míře nenavázal. Rachid Taha vždy horoval hlavně pro chaâbi, pop-rai, dobře myšlená snaha alžírských emigrantů etablovat se, zavedla druhdy vzdorovitý „ďáblův rockʼnʼroll“ na scestí a pohroma přišla po 11. září, kdy cokoliv arabského vypadalo podezřele. Pětačtyřicetiletý alžírský zpěvák Sofiane Saidi příběh vzestupu a pádu raie sledoval ve Francii, kam během občanské války utekl těsně po smrti zpěváka Cheba Hasniho, zavražděného v roce 1994 islámských fundamentalisty. Dnes, s mediálním titulem „prince du Rai 2.0“ a chraplavým zakouřeným hlasem, vrací hudbě z přístavu Oran esprit žáru 80. let a s francouzskou skupinou Mazalda redefinuje: roztahuje do žánrovější šíře a zdůrazňuje přívlastek hudba emigrantů, jinými slovy, vrací se k jeho multikulturní podstatě. Ne náhodou album končí převzatou velebnou skladbou Saida: poctou exilového nářku Cheikhy Rimitti, nedostižné Královny moderního raie, trvající vždy na vlastním vytyčení hranic tvůrčí autonomie. Saidi se řadí do téže kategorie: do hutného zvuku analogových syntezátorů, dechů a kytar si prosadil akustické symboly raie: darbouku, flétnu ney a bendir.

 

Mazaldu pamatujeme z Colours: členové snad tisícihlavé, nikdy však chaotické žánrové bestie, složili většinu skladeb; bez neutralizace Saidiho chuti stát jednou nohou v minulosti a druhou v dnešku čili v elektronické klubové scéně Maghrebu (skladbu El Ndjoum aneb Pod hvězdnou oblohou, s dechaři rytmicky rozjel Ammar 808 s basovým Rolandem). Namísto jednolitého zvuku posloucháme přeskoky od berberských rytmů ke gnawa, funky a jazzu; pop si Saidi také nezakázal, vlezlosti pop-raie se však nedočkáte. Překvapení, chvil vytržení a nádherných momentů (na každý pád trumpeta Gillesa Poizata) album skýtá nekonečně mnoho, zato shodu jednu: když už „Rai 2.0“, tak ten od Sofiane Saidiho a Mazaldy.

 

 

 

Carton Records, 2018, 43:18

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *