SOFT MACHINE: Praha, Palác Akropolis, 18. 9. 2018

„Nezapomeňte si koupit CD, tito gentlemani mají hodně vnoučat,“ žertoval „mladší“ kytarista John Etheridge (70) na účet bubeníka Johna Marshalla (77) a baskytaristy Roye Babbingtona (78). Ale kdepak, žádný usedlý jazzrockový večírek v bačkorách se nekonal. Jistě, hodně energických momentů táhl saxofonista, flétnista a hračička s elektronikou, „mladíček“ Theo Travis (54, známý sólovými jazzovými alby, z improvizačního dua Travis & Fripp, spoluprací s Porcupine Tree, Davidem Sylvianem atd.), který do následnického projektu Soft Machine Legacy nastoupil „teprve“ v roce 2006. Jenže všichni pánové hráli s vervou a přitom technicky brilantně. Exceloval ovšem Etheridge, ať už tlačil muziku i hodně ostrými riffy nebo se pouštěl do rozdováděných „McLaughlinovských“ kaskád tónů. Intuitivní souhra všech čtyř je asi samozřejmostí.

 

Ani repertoár nebyl postaven vyloženě staromilsky, přestože turné podle PR zpráv slaví 50. výročí debutu The Soft Machine (1968). Hned na úvod zazněla titulní skladba z letošní desky Hidden Details, k vrcholům koncertu patřily kusy Life On Bridges a One Glove. Pravda, aktuální album se částečně ohlíží do minulosti, vedle novinek tu slyšíme přearanžované klasické kompozice The Man Who Waved At Trains či Out-Bloody-Rageous. Důležitý byl ovšem důraz na současný zvuk kvarteta i v oněch letitých položkách repertoáru. Slušel i dalšímu dávnému kusu The Tale Of Taliesin z alba Softs (1976). Možná proto, že právě sestavě na Softs se dnešní obsazení kapely nejvíce blíží a cítí tudíž právo nakládat s hudbou nově a po svém.

 

 

V případně podobných pamětnických spolků vždy vytane otázka legitimity, práva nosit slavné jméno. Vždyť v dnešním obsazení Soft Machine nehraje žádný z úplně původních členů ze 60. let. Na druhé straně, tři čtvrtiny současné sestavy „klasické“ doby Soft Machine v 70. letech prožily a přispěly k nim. Služebně nejstarší je Marshall, který přešel do Soft Machine z kapely Nucleus a sestav Johna Surmana už v roce 1971. A všichni jsou skutečnými legendami britské fúze. Pokud následnická kapela oživuje a naplňuje původní filozofii a ještě ji logicky rozvíjí, není proč protestovat.

 

 

 

Přidat komentář