STAX. Zní to jako výstřel z pušky. V logu má tahle hudební firma lusknutí prstů – a opravdu se zdá, jako by se talenty v této memphiské stáji líhly s nebývalou lehkostí. Rufus Thomas, Isaac Hayes, Wilson Pickett, Otis Redding, Sam & Dave, Eddie Floyd, The Staple Singers, Richard Pryor, Albert King… Už dobrých šestašedesát let konkurují hity Stax Records nahrávkám detroitského Motownu, newyorské společnosti Atlantic i jiných továren na soulovou muziku. Zlatou érou značky ze státu Tennessee byla druhá polovina šedesátých let. O dvě dekády později se dočkala nečekaného vzkříšení díky filmu Blues Brothers.
Přemýšleli jste někdy o tom, jaká česká slova nejlépe vystihují jednoduchý výraz SOUL? A proč tak originální, živelná a životodárná hudba našince pořád trochu míjí? Kolik u nás vlastně máme zpěváků a zpěvaček, o nichž bychom mohli s klidným srdcem prohlásit, že se afroamerickému soulu aspoň přiblížili? Marta Kubišová. Michal Prokop. Matěj Ruppert. Raný Vladimír Mišík. Tím výčet pomalu končí. Na rozdíl od blues a folkrocku zde soulová tradice nikdy nenašla davy zastánců, i když samozřejmě jednotlivé prvky této hudby jsou na mnoha českých albech přítomny a milovány. Jedním z důvodů, proč vliv soulu výrazněji nepřesáhl hranice Severní Ameriky, je zřejmě fakt, že jeho dějiny až příliš úzce souvisejí s událostmi v USA šedesátých let 20. století.
V polovině této dekády, kdy vrcholilo úsilí hnutí za občanská práva, a rasistický Jih byl na odpis, nalezli afroameričtí tvůrci ve svých hudebních kořenech novou duchovní oporu a sílu. Černošské soubory jako The Staple Singers se organicky propojily s mladými bílými folkaři, které zase – a nutno říci, že ne úplně špatně – vychovávali levicově zaměření písničkáři-folkloristé v čele s Petem Seegerem. Zároveň s tím se vynořila další, rytmicky vyzývavější podoba staleté černé muziky. SOUL neboli „message songs“, tedy skladby s poselstvím. Je to vlastně pořád stejná písnička: ďábelská hudba kontra dar z nebes. Talent od Boha versus zaprodání nízké komerci, v porovnání s duchovními zpěvy značně oplzlé. Stejné dilema řešil už před válkou Josh White, který ve strachu ze svého otce-reverenda nahrával pro jednu firmu gospel coby The Singing Christian a pro druhou blues, skrytý za pseudonym Pinewood Tom.
