Koncepce desky Emotions se Štěpánce Balcarové nabídla sama: „Když jsem třeba přišla domů nahněvaná nebo se mnou lomcovala jiná silná emoce, popadla jsem trubku, šla s ní do garáže, kde obvykle cvičím, a tu emoci vyventilovala hraním. Přirozeně tak začala vznikat jednotlivá témata.“ Dramaturgii desky pak už autorka jen doladila a zpřesnila podle prací amerického psychologa Roberta Plutchika, který definoval osm základních lidských emocí. Odtud osm skladeb alba.
Ne, že by Balcarová nehrávala i v menších partách, ale posluchač si ji asi typicky vybaví s Concept Art Orchestra, v septetu z jejího debutu Life And Happiness Of Julian Tuwim (2017) či ve spojení big bandu a symfonie na desce Štěstí (2022). Téma prožívání emocí ji ale inspirovalo ke psaní pro skromnou sestavu akustického kvarteta: „Ona i doba vzniku skladeb byla taková individualistická. Obecně, kvůli covidu, i pro mě soukromně, z důvodů mateřství. Cvičila jsem sama a v rodících se skladbách slyšela jen jednu melodickou linku.“
Koncepce vyjádření citů a střídmé obsazení s dlouholetými spoluhráči (s Grzegorzem Masłowskim hrála Štěpánka už v česko-polských Inner Spaces, Nikola Kołodziejczyk a Míra Honzák se přidali na Life And Happiness) na první dobrou vyvolá představu většího podílu improvizace či vyloženě free pocitovek. Ale není to tak, i když třeba v Anger se pár taktů zdánlivých (ve skutečnosti přesně umístěných a dávkovaných) „divokostí“ ozve. Autorka opět repertoár pečlivě prokomponovala a vypisovala party. Což zjevně platí i pro disonantní pasáž piana v Disgust. Vzniklo album promyšlené, hutné na nápady, aniž by přitom drobnokresba překrývala citový náboj skladeb. Spíše naopak, zamýšlená náladotvorba kompozic vytane názorněji, nerušena prvky náhodných hnutí mysli. Nijak přitom nevadí, že využité prostředky jsou trochu polopatické, Joy je samozřejmě rozverná latina a Sadness mollová balada. Od Štěpánky Balcarové je navíc hezký i ten Hněv.