STROM STÍNU & BUCINATORES ORCHESTRA: Strom stínu & Bucinatores Orchestra

Pět let uplynulo od začátku spolupráce, původně zamýšlené pouze pro jeden koncert, do zaznamenání zajímavého projektu na album. Alternativně rockové trio Strom stínu se setkalo se čtrnáctičlenným jazzovým Bucinatores Orchestra. Obě tělesa se zdárně popasovala nejen s otázkou, zda a jak zdvojit či nezdvojit bicí a basu, ale také jestli pomocí mohutných dechů spíše podtrhnout tvrdost původních písní Stromu stínu, nebo skladby naopak odlehčit. Na ploše zhruba čtyřiceti minut se povedlo obojí, výsledek zní chvíli jako brněnská alternativa (ačkoli jsou obě skupiny z Prahy), chvíli jako starý C&K Vocal a chvíli jako moderní bigband. V žánrové odbočce nazvané Viktor Reznov se pak mnohohlavé těleso dostane až k Šostakovičovi, pochodu sovětských vojáků a ruské hymně.

Právě Viktor Reznov, pojmenovaný podle hrdiny z počítačové hry Call of Duty, je jediná autorská skladba Jana Jiruchy, dirigenta a zakladatele Bucinatores, který do ní promítl svůj vztah ke klasické ruské hudbě. Jedná se o zajímavě strukturovanou jazzovou skladbu, v níž se pochodový rytmus střídá s funkovými dechy a která tvoří zajímavý předěl mezi písněmi Stromu stínu. Ty – všechny pocházejí původně z alba Zimokruhy (2009) – vybíral a aranžoval opět Jirucha, který spolu s bubeníkem Stromu stínu Janem Chalušem stál u zrodu celého projektu. Výsledkem jeho aranžérské práce nejsou jazzové verze rockových písní. Všichni tři členové Stromu stínu mají důležité slovo i v nových verzích, kytary Martina Volšického jsou čitelné, baskytara Tomáše Záhoře se doplňuje s kontrabasem Rastislava Uhríka a oba bubeníci – rockový Chaluš i jazzový Martin Kopřiva – dostanou prostor, aniž by posluchač vždy postřehl, čí paličky jsou právě v akci. Především však písně zůstaly písněmi. Texty jsou totiž v případě Stromu stínu velmi důležité a ani převedení do řeči mohutného orchestru jim neubralo nic ze srozumitelnosti a naléhavosti. Přitom je vlastně jedno, zda se jedná o dramatické deklamování „Jsou to jícny dravců hladových, jsou to torza srdcí zlomených…“ (Místa), nebo o přírodní lyriku písně Zima, která náhle přejde do záhadného „A sí ju newa rjeta / ostolo jeva rašta…“. Přitom text nemusí být dlouhý a výpravný – v písni V kolenou postačí pouhé čtyři verše, které ve spojení s plným zvukem jazzového souboru roznítí obrovskou dávku energie.

Je zajímavé, že přes plnost zvuku, bohaté aranže a spojení rockové a jazzové dravosti nahrávka náladou připomene klidná a přitom naléhavá sólová alba Vladimíra Václavka, jako například Barvy Radugy s trumpetistou Oskarem Törökem (který je mimochodem členem Bucinatores). Dalším jménem, které se při poslechu vybaví, je Mikoláš Chadima. I on je jako saxofonista členem Bucinatores Orchestra (a Jan Chaluš hraje vedle Stromu stínu v jeho Extempore). V neposlední řadě pak „mužské“ album prosvětlí účast Doroty Barové, jejíž vokál v písni Místa patří k nejsilnějším momentům pozoruhodné nahrávky.

 

 

Polí5, 2017, 41:19

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *