K osmdesátému výročí narození Svatopluka Karáska (18. října 1942 – 20. prosince 2020) bych rád připomněl původ některých spirituálů, které zpíval. České texty si vždy psal sám, po případných autorech hudby přitom nijak nepátral – na jeho deskách bývalo uvedeno, že to jsou tradicionály. Některé posluchače však jistě zajímaly originální názvy těch písní. Občas jsou široce známé, třeba Give Me That Old-Time Religion nebo De Angel Roll De Stone Away. Není taky problém zjistit, že Say No To The Devil napsal Reverend Gary Davis. U mnoha skladeb to však je složitější.
Sváťa Karásek vždy dokázal zarputile jít za svým a neohlížel se na potíže: po maturitě na Střední zemědělské technické škole v Mělníku (1961) vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Začátkem roku 1968 nastoupil jako farář do Hvozdnice u Davle, v roce 1970 do Nového Města pod Smrkem. V roce 1971 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu funkce duchovního. Potom pracoval jako kastelán na hradě Houska. Tehdy začal častěji zpívat, soukromě nebo v církevním prostředí, několikrát hostoval na koncertech folkové skupiny Berani. Sám na to vzpomínal: „Zazpíval jsem ty svoje dvě, Boj na nebi a Já jsem ňákej stounavej, a mělo to úspěch.“ Podle Karáskova životopisného rozhovoru Víno tvé výborné (který s ním vedli Štěpán Hájek a Michal Plzák) si ho právě tam všimli lidé kolem Ivana Jirouse. „Potom mi říkali, že dostávali hlášky, že Berani se pro underground moc nehodí, to prý je moc církevně zaměřené, ale že s nimi zpívá takovej tlustej člověk, a tomu že musej za každou cenu hodit lano. Takže mě pozvali na nějakou svatbu do Postupic.“ Ve skutečnosti to bylo složitější, Karásek byl už 26. června 1973 pozván na koncert Plastiků na parníku Vyšehrad, tehdy se s Jirousem potkal poprvé. A Vratislav Brabenec byl jeho spolužák už od roku 1957 – oba studovali zahradnictví a teologii.
Svatba Arnošta Hanibala a Jaroslavy Kuthanové byla dobrou záminkou pro uspořádání tříhodinového koncertu v postupické sokolovně, 1. září 1974. Hráli Plastic People, DG 307, Charlie Soukup a jiní. Koncert sice proběhl bez policejního zásahu, někteří zvlášť podezřelí účastníci však byli perlustrováni. IV. odbor Správy StB Praha si následně od Správy StB Ústí nad Labem vyžádal poznatky o Svatopluku Karáskovi, jehož totožnost byla zjištěna při odjezdu. Písemnosti z těchto prověrek pak byly soustřeďovány v objektovém svazku Volná mládež v Praze, registrační číslo 23860, který byl 4. prosince 1974 zaveden 5. oddělením IV. odboru S StB Praha.
Když o rok a půl později Sváťu zatkli, bylo do obžaloby zahrnuto i toto vystoupení. Karásek ve vazbě sepsal řeč, kterou chtěl před soudem přednést. O Postupicích tam stálo: „Zpíval jsem tři písničky, jejichž názvy správně obžaloba uvádí. Tyto tři písničky jsem již předtím zpíval v Malostranské besedě a v Národním domě na Smíchově, v rámci pražské soutěže folkových skupin Porta, pod patronací Pražského kulturního střediska. To uvádím na důkaz toho, že všechny tři písně jsou po všech stránkách nezávadné. (…) Píseň Svatba v Káni galilejské byla původně určena starým lidem. Kupodivu líbila se i máničkám v Postupicích, které jsem dosud neznal. Zpívali refrén spolu se mnou, můj předpoklad, že budu vypískán nebo zesměšněn beatovými fanatiky, se nesplnil – naopak jsem byl přijat ukázněnými, tolerantními a přemýšlivými máničkami.“
Karáskovy vztahy s přemýšlivými máničkami se rychle utužovaly. Koncem roku 1974 Plastikům nabídl, aby na Housce natočili své písně, 31. ledna 1975 zahrál v restauraci U Králů v Mokropsech na oslavě církevní svatby Jaroslava a Jaroslavy Kukalových. Jeho nejosudovějším koncertem se 21. února 1976 stala oslava svatby Ivana a Juliany Jirousových. Když pak začalo zatýkání, přišel na řadu hned druhý den, 18. března 1976.