Sylvain Chauveau: Politique du silence

Minority Records, 2024, 26:29 + 23:34 + 46:41

Svého druhu popularita francouzského skladatele, tedy na poměry soudobé hudby, dokládá mj. stabilní oblibu žánru, kterému z nedostatku vhodnějších termínů říkáme minimalismus. Důležitost konceptu ticha v hudbě (odtud i zastřešující titul reedičního 3LP Politique du silence), potřebu kontemplace prostřednictvím poslechu. Jistě lze namítnout, že za onou popularitou je spíše pozdější Sylvainova tvorba s přesahy do ambientní elektroniky i písňové formy, odstartovaná v době „akustické pocty“ Depeche Mode Down To The Bone (2005). To si ale neprotiřečí. Naopak o to je přínosnější připomínat raná díla, kterými se Chauveau jako třicátník prosadil.

Box obsahuje dva tituly, které už label Minority dříve reedoval, ale byly rozebrány. Nocturne impalpable (2001), kolekci nokturn pro klavír, cello a violu, klavír a dechový nástroj, případně akordeon decentně využívající i elektronického podkresu. A koláž brelovských klavírních variací a ambientních terénních nahrávek Un autre Décembre (2003). Vůbec poprvé ovšem na vinylu vychází soundtrack Des Plumes dans la tête (2003) k filmovému dramatu Thomase de Thiera. Pořadí miniatur pro smyčcové trio nebo sólový klavír včetně elektronických úprav je oproti původnímu vydání alba lehce a logičtěji prohozeno. A poslech vůbec není závislý na znalosti snímku, ke kterému hudba vznikla. „Minimalismus“ tu berme jen jako berličku, neznamená rezignaci na pestrost a melodičnost. Slyšme třeba vznosný motiv cella, vyprávějícího příběh nad klavírním rozvojem v kusu Le Brasier de Tristesse. Nemluvě o albem se prolínajícím hlavním, titulním motivu. Všechna alba pak propojuje ona „meditativní nálada“, pod čímž si sice můžeme představit leccos, ale ono to bude platit. Ať už nás hudba inspiruje k filozofování, nebo naopak vypnutí hluku myšlenek.

Audiofilské 3LP vylisované na 180g vinylu je navíc nádherný artefakt. Včetně fotografie Valéryho Lorenza na titulu.

Přidat komentář