Zdá se, že Tomáš Kytnar svůj proměnlivý projekt přece jen trochu ustálil. Nejen, že na posledních deskách Tady To Máš už se podílela pevná základní sestava, nejen rytmika Mojmír Sabolovič a samozřejmě syn Lukáš Kytnar (oba Band Of Heysek, Phil Shoenfelt či Nuck Chorris Gang), ale také pěvecká dvojice Jana Fujaková a Tomáš Frgala. Na desátém albu Smutná bílá hvězda navíc Kytnar pokračuje přesně tam, kde skončil albem Ryba Květovoň (2020). Už nezhudebňuje slovenské básníky a básnířky, setrval u tvorby Bogdana Trojaka. Trojakova lehce poťouchlá poetika se štěpnými pointami Kytnarovi prostě sedí. Když si přečtete verše „je rozbřesk, vcházím do města a je mi tisíc roků“, jako byste slyšeli i houpavý rytmus šantánového rock’n’rollku, střídaného s tklivou dívčí baladickou odpovědí „koníček sivý ukázal divy, přeplaval moře, nesmočil hřívy“.
Mimochodem, nechybí ani slovenská stopa, byť tentokrát není v textech. Viz obal desky s využitím obrazů Pavola Hammela.
Také role hostů už není vyloženě nápadná, respektive saxofonista Jan Kyncl a akordeonista Aliaksandr Yašinski vlastně patří do úzkého okruhu kapely, a soudržnosti kolekce písní to jen prospívá. Což neznamená, že by hosté ve studiu neodvedli skvělou práci, jen sympaticky netrčí. Například housle Pavlíny Stankušové jsou v písních vzorem funkčnosti. Dobarvují atmosféru, ale neuzurpují pozornost. Soudržnost přitom neznamená, že by písně nebyly typicky „tady-to-mášovsky“ pestré. Žánry se autor hudby stále naštěstí neomezuje. Kde se mu k textu pojí šansonová nálada, využije ji, kde jazzová harmonie, sáhne po ní, nemluvě o výletech směrem na evropský jihovýchod. Ale klidně bez mindráků napíše i, dejme tomu, beatový popík jako Modré hory.
Pokud by Kytnar i propříště zůstal u češtiny a Trojakových veršů, žádný problém. Pořád je co zhudebňovat, „nedostatek změn“ by mu nikdo nevyčítal a poslední dva tituly patří k TadyToMášovým nejlepším.