Tamikrest: Kidal

Páté album pojmenovali pouštní rockeři Tamikrest podle domovského regionu v oblasti kolem města Kidal na severovýchodě Mali. Muzikanti, kteří se první akordy učili na písních tuarežských soukmenovců Tinariwen, tak chtěli vyjádřit city, které jsou samozřejmě vlastní také kočovníkům. Pevnou vazbu k domovu, obavu o svoje kořeny. To není paradox, jak bychom věc mohli vidět my, kteří nemusíme hýbat zadkem, abychom našli vodu, píci pro stáda, chvíli bezpečí v politicky nestálém klimatu. Nomád není vykořeněný jedinec, jen vnímá (musí vnímat) pojem „domov“ v trochu širších geografických souvislostech. „Kidal hovoří o hrdosti. Bereme ohled na to, že poušť je místo svobodného života. Ale zároveň nejde jen o kus země, se kterou může kdokoliv kšeftovat. Tyto písně evokují všechno utrpení a veškerou manipulaci s naší populací, sevřenou v kleštích,“ vyjádřil poselství alba kapelník a hlavní autor repertoáru Ousmane Ag Mossa. A zároveň vysvětlil, že „navzdory vší té elektrice jde o nahrávku velmi tradicionalistickou, jak zjistíte, když se ponoříte hlouběji do toho, co hraji.“
Těžko posoudit, neznáme-li detailně hudební tradice Tuaregů, a rozhodně nechci tvrzení písničkáře zpochybňovat. Ale po hudební stránce působí nahrávky Tamikrest čím dál pestřeji, propracovaněji, melodičtěji, delikátněji – a kosmopolitněji (což pochopitelně není výtka). To vše navzdory faktu, že ze sestavy zmizel „zjemňující“ ženský vokál, který pamatujeme ještě z pražského vystoupení, a jde nyní o čistě pánskou záležitost. Na Kidal už dávno neslyšíme jen charakteristické hypnotické figury pouštního blues, ale naopak poměrně členité posloupnosti akordů a rafinovanou melodiku. Jako doklad stačí poslechnout třeba baladu Tanakra nebo změny rytmu ve War Tila Eridaran. A velmi promyšlené prolínání akustických a elektrických nástrojů v rámci celého alba. Pokud Tamikrest jmenovali mezi svými západními inspirátory např. i Marka Knopflera, teď to dává výborný smysl. O formativním vlivu producenta prvních alb Chrise Eckmana z The Walkabouts nemluvě. Aktuální nahrávku ostatně produkoval skotský písničkář Mark Mulholland, což také přispělo k výpravnosti, barevnosti a kosmopolitnosti. Nemluvě o vlivu dlouholetého francouzského člena kapely Paula Salvagnace na kytarový sound. Ono je totiž úplně jedno, z jaké tradice který kus aranžmá, nápěvu a rytmu pochází. Jde přece o ono poselství (viz citát) a o nesporný fakt, že Kidal je prostě krásná lidská, hranicemi nesvázaná hudba.

Glitterbeat, 2017, 44:35

Přidat komentář