Tarta Relena: Fiat Lux

Indian Runners & La Castanya, 2021, 31:05

V utrechtském kostele Janskerk bylo loni na podzim během festivalu Le Guess Who? narváno. Aby ne, zpívala se Stabat Mater. Na programu byla i tvorba Hildegardy von Bingen a mariánské písně z Červené knihy z Montserratu. Duchovní soustředěnost publika brzy přešla v úžas, leč děkovné modlitby za zázrak nepatřily „tomu na kříži“. Směřovaly ke dvěma à capella zpívajícím katalánským dívkám, v polyfonních harmoniích postmoderně redefinujícím liturgický a lidový písňový repertoár pocházející často až ze středověku a ohraničený Středomořím. Ponořený do emocí 21. století a dobarvený šumící, jemně praskající, ambientní a dokonce strašidelnost vzbuzující elektronikou. Jež je pro dívky přirozeným nástrojem dneška. Producenti debutového alba Juan Luis Batalla a Òscar Garrobé zpovzdálí, skoro neslyšitelně, zpěvačkám jenom pomáhají budovat napětí s atmosférou. Víc nic; tu hudbu totiž aranžují hlasy, ne elektronika.

Při poslechu nás může napadnout, jestli náhodou není „něco“ ve vzduchu. Takhle podobně si s čímsi hodně starým, setrvale však platným, přece pohrávají provensálské ženské trio Cocanha nebo Tanxugueiras z Galicie. U Marty Torrella a Heleny Ros sice postrádáme jejich expresivitu předepsanou tradicemi, z nichž čerpají, jinak k nim mají v mnoha ohledech blízko: zpívají v lokálních, zapomenutých a každopádně nefrekventovaných jazycích; zvukomalebnost latiny, starořečtiny, jazyka ladino a katalánštiny se pro ně stává dalším, občas až spirituálním nástrojem. A za druhé: když zpívají o utrpení Panny Marie, podřadném postavení žen v Afghánistánu nebo verše Sapfó z Lesbu, odkrývají pro ně důležitý ženský podtext alba. Názvem Fiat lux / Budiž světlo pak vyjadřují osobní názor, že bez ohledu na to, kolik času uplynulo od stvoření světa, lidské myšlení se stále točí okolo stejných témat.

Přidat komentář