Tak jako loni, zve vás UNI opět k návštěvě festivalu v německém Rudolstadtu. 2. až 5. července si tady zatančíte, zarelaxujete a uslyšíte hudbu, o které pravidelně v magazínu čtete, ale spíš převážně takovou, o jaké mnohdy nemáte ani zdání a v Čechách těžko dostupnou. V tom spočívá kouzlo jednoho z nejvýznamnějších evropských festivalů: bavit a nenápadně vzdělávat.
V durynském městě se ani nemusíte obyvatel ptát, jak si čtyřdenní hudební přehlídku užívají: na první pohled je to zřejmé. Skutečnost, že se mohla stát mezinárodně vyhledávanou akcí s pověstnou pohostinností, je obrazem kulturně založeného Rudolstadtu. Festivalem žije celé město, chodící často spát až hodně k ránu. Radní se radují z tisícové návštěvnosti, policajti zůstávají v klidu a obchodníci s hostinskými si mnou ruce. Ten, co se o to se svým týmem zasloužil – dramaturg Bernard Hanneken – může být proto na festival pyšný. Rudolstadt, vzdálený dvě hodiny jízdy autem z Chomutova, se proměňuje v poutní místo vyznavačů roots, folk a world music už od 90. let v ustálené koncepci: bezmála dvacítka pódií rozesetých po celém městě zahrnuje kostel, divadlo, hrad Heidecksburg a obří park. Všude koncerty, workshopy, pouliční busking, přednášky a nevídaně opulentní Dětský den, kdy zapochybujete nad kapacitou lidské fantazie. Takže ano: v Rudolstadtu se to jen hemží rodinami s dětmi a to i na koncertech, u kterých byste to nepředpokládali; dokonce i teenageři dokážou překvapit, jak bez obvyklé drzosti absolvují docela těžké hudební klády a když je to nebere, alespoň neruší.
Dramaturgie Tanz und Folk festivalu, zkráceně TFF, je pověstná širokým, žánrově pestrým záběrem a vytříbeným vkusem. Mezi tradice patří každoroční zaměření na Magickou zemi, tanec a Magický nástroj. Letos Norsko a cistra, ve skutečnosti souhrn nejrůznějších strunných nástrojů v rukách opravdových mistrů. Například: Pedro Caldeira Cabral (portugalská kytara), legendární irský buzukista Dónal Lunny, německý mandolinista Wolfgang Meyering, americký citerista Doc Rossi, španělský hráč na arabskou loutnu oud Cristobal Rentero Cordero nebo vyhlášený švédský mandolinista a kytarista Simon Stålspets.
Norsko se také nenechalo zahanbit: trumpetista Nils Petter Molvær s reggae rytmikou Sly & Robbie, Valkyrien Allstars vedení houslistkou a zpěvačkou Tuvou Syvertsen (snad se je už konečně podaří přemluvit k návštěvě Čech), mimořádní houslisté Gjermund Larsen a Hallvard T. Bjørgum, trio najazzlých zpěvaček Eplemøya Songlag nebo sámijský zpěvák a hudebník Torgeir Vassvik (střídá tradiční joik s hrdelním zpěvem). Hanneken umí dobře odhadnout, kdy je čas na komorní zážitek a naopak vhodná chvíle pro „vypuštění páry“. Ta přichází zpravidla pozdě večer, kdy se po celodenním běhání po městě dav nahrne do parku: starší, kteří na taneční divočinu už moc nedají, odcházejí spát a přenechávají místo mládeži. Ta si rozhodně užije vynikající makedonskou dechovku Džambo Aguševi Orchestra, která loni odrovnala i veletrh Womex (bude na Colours), stále populárnější elektroswingaře Caravan Palace a skvělou brazilskou partu Metá Metá se strhující fúzí brazilských stylů, punku, jazzu a bláznivosti. Hodně výbušný „keltský hip hop“ The Celtic Social Club z Francie není jen o zábavě, kapelu tvoří výborní muzikanti a zpěváci. Už teď je to ale jasné: všechny zřejmě trumfne německý pop-soul-reggae zpěvák Patrice; jeho táta pochází ze Sierry Leone, kde má reggae ustláno na růžích a z mladého zpěváka jsou mimo nejen mladé holky v Německu, ale i ve Francii. 
Kapela z italského Salenta Kalàscima po mezinárodním úspěchu teprve sahá, pozornost si směsí pizzici, různých nástrojů a psychedelie ale zaslouží. Necháme se překvapit, vztaženo i na izraelský klezmer punk skupiny Ramzailech a britský pop-gypsy-rock excentrické zpěvačky Gabby Young a její kapely Other Animals. Hip hop prý dramaturga Hannekena moc nebere, což mu nebrání každoročně přivážet nemainstreamový hip hop s přesahem – jako třeba Nomadic Massive z kanadského Montrealu.
Během koncertů na hradě Heidecksburg se sedí na lavičkách, málokdy stačí, takže nádvoří praská ve švech a každý centimetr čtvereční má cenu zlata. Připravte se i letos: portugalskou zpěvačku fado Marizu bude chtít vidět každý. Kdo by se také divil, její koncerty patří k nezapomenutelným. S velkou netrpělivostí se čekalo, až oznámí své evropské turné americká zpěvačka, houslistka a banjistka Rhiannon Giddens: debutovým albem Tomorrow Is My Turn v produkci T Bone Burnetta si už teď vytesala pomník a kdo ji předtím neznal z báječné old-time music skupiny Carolina Chocolate Drops, mohl možná z jejího hlasu a nasazení zůstat auf. Odezva na její zimní koncerty je zatím obrovská i díky fantastické kapele a nedorazit do Rudolstadtu, muselo by se za Rhiannon stejně zajet kamkoliv v Evropě, protože jak se říká, slyšet ji a pak ať třeba přijde potopa. Je to zrádné, k ostatním snad i nespravedlivé, ale co naplat: Rudolstadt bude letos asi ve znamení téhle sympatické drobné míšenky. A to bude mít vedle Marizy dost slušnou konkurenci: legendární malijský orchestr Les Ambassadeurs s hlasem Salifa Keity. Historie jednoho z nejrevolučnějších afrických orchestrů se čte jako napínavý román. V letech 1970–1985 představoval nejprogresivnější spojku mezi griotskou tradicí a rodící se moderní západoafrickou hudbou, kterou pomáhal definovat. V „superorchestru“ se sešli vrcholní hudební velvyslanci – les ambassadeurs – ze čtyř zemí, největší pozornost na sebe ale strhl Salif Keita, od něhož přišel nápad Les Ambassadeurs du Motel de Bamako (tak zní celý původní název) vrátit nedávno na scénu. Mnoho z dřívějších členů už zemřelo, klávesisté Cheick Tidiane Seck a Soumaoro Idrissa, kytaristé Ousmane Kouyate a Amadou Bagayoko společně s Keitou prapor památného orchestru držet ale dokážou.
Sona Jobarteh z Gambie je pravděpodobně jediná griotka ze západní Afriky, která si úspěšně troufla na koru. Dcera velkého Amadua Bansang Jobarteha a sestřenice Toumaniho Diabateho si ale u griotských hráčů získala respekt. Vystudovala v Londýně kompozici a klavír, běžně také hraje s Royal Philharmonic Orchestra a jazzmany, z čehož plyne, že zas tolik tradiční západoafrickou hudbu od ní čekat nelze; zaneprázdněná skladatelka navíc vystupuje docela málo, proto UNI její vystoupení v Rudolstadtu vysoce doporučuje. U projektu Mark Ernestus’ Ndagga Rhythm Force už s otazníkem. Senegalská parta sabar bubeníků, zpěváků, muzikantů, vytažená do světa německým elektroprogramátorem a producentem z labelu Hard Wax, na albu neoslnila, konečně rozhřešení proto vydá koncert.
U něžných waleských folkrockerů 9Bach není pochyb: půjde o čirou krásu, což známe z loňských Colours nebo alba Tincian. K festivalu patří – tedy pokud se hlouběji zajímáte o hudbu – domácí příprava. Nevyplatí se sem totiž trmácet s pocitem, tak a teď mě překvapte. Natolik v sobě program Rudolstadtu každoročně skrývá spoustu neznámých koncertních perel, které zmeškat, tak si pak zbytečně rvete vlasy. Tato pozvánka zachycuje samozřejmě pouze část programu, takže raději dopředu navštivte webové stránky festivalu (www.tff-rudolstadt. de), třeba vás k návštěvě povzbudí i další vystupující.
