THE BLADDERSTONES: Toilet Fame

Netuším, proč se deska jmenuje Toilet Fame, proč jsou fotky na obalu CD vyříznuté do
siluet záchodových mís a proč kapela dotáhla fór vymyšlením DIY labelu Urinal Records.
Zřejmě to souvisí s Močovými kameny v názvu power tria, možná našli hudebníci jméno
skupiny napsané na hospodských záchodcích a chtějí potvrdit, že se neberou zas tak vážně,
nebo snad odkazuje ke svérázným postavičkám ze Slaného (Zmatený Renda, Samolepící
Otto, Kuba tvaroh), které inspirovaly dle autora Tomáše Frolíka texty písní. Vím ale jistě,
že levný komunální humor deska nepotřebuje, protože samotná muzika je výtečná.
Nejen, že je Frolík jedním z nejzajímavějších domácích bluesrockových, jazzem
poučených kytaristů a má v zádech brilantní, zkušenou rytmiku Jan Judl (Jablkoň) a
Michael Nosek (eggnoise, Personal Highway), Frolík především stále roste jako autor,
snad i díky „škole“ Michala Němce v Krajině Ró. V hudbě se dávno neomezuje na
bluesrockové riffy. Blíží se současné rockové alternativě, ale nebojí se neotřelých harmonií
ani chytlavých refrénů. Pustil se i do až progrockových staveb, které ovšem vyšvihl bez
patosu a bombastičnosti. Jako textař se dobral k působivé významové zkratce. Třeba
funkem nesený kousek Self-Adhesive Otto, který vyšel jako singl už v listopadu 2022
(ergo, repertoár není rychlokvaška), využije svéráznou postavičku místního blázna
k vyjádření bytostné potřeby slepit náš rozhašený svět. Death poeticky vyslovuje poslední
lidskou otázku („My dear Death, my friend… After you will come, will you see what I’ve
done?“), Heroin zamrazí vzhledem do feťákova náhledu na realitu („I just want one think /
can you help me fortet?“), Confused Rennie tematizuje Matoušovo „blahoslaveni chudí
duchem“.
Zkrátka nic bujaře a povrchně komunálního. Tak se nenechejte odradit těmi hajzlíky
(nemyslím pány muzikanty, ale ty vyfocené mísy) a desku si poslechněte.