The Crimson Marathon

Praha, Divadlo Archa, 24. 10. 2021

Organizace Prague Music Performance iniciovala se souhlasem zakladatele souboru King Crimson Roberta Frippa unikátní projekt, v němž se představilí členové této fenomenální kapely v různých konstelacích.

Na zahajovacím koncertě měli původně vystoupit Stick Men (Markus Reuter, Tony Levin, Pat Mastelotto) společně se saxofonistou Melem Collinsem, ale kvůli pandemii byli na poslední chvíli nahrazeni novým triem Markuse Reutera. To byl nakonec velký přínos, neboť Stick Men u nás už několikrát hráli a jejich tvorba je obecně známá. Tato sestava, v níž dále působí primárně v roli baskytaristy a rytmického kytaristy hráč na dotykovou kytaru Alex Dowerk a bubeník a perkusista Asaf Sirkis, přináší zase něco trochu nového a vtiskuje svým i původním skladbám KC nádherný zvukový opar. Právě jakousi sonickou mlhou začal Markus jejich set, aby se z toho záhy vyloupl hypnotický trhák Red ze slavného stejnojmenného alba. Osmdesátkovou podobu Crimsonů připomněla skladba Satori in Tangier z Beatu, matematickou Reuterovu vlastní tvorbu představila jeho dávná skladba Unconditional a prostor pro improvizaci poskytly kompozice z crimsonovského opusu ThrakVROOOM a Coda Marine 475. Závěr patřil brilantní Level Five z The Power To Believe, která bývá i vyvrcholením koncertů Stick Men. Oba kytaristé vytvářeli nádherné zvukové krajiny a fenomenálního Sirkise je úžasné vidět naživo, jak dokáže s lehkostí a neokázalostí provádět složité rytmické kejkle.

Textař KC z let 1972 až 1974 Richard Palmer-James se v posledních letech údajně živí vystupováním po barech víceméně v roli písničkáře s kytarou. Jeho podání rembrandtovsky zasněné skladby The Night Watch ze Starless and Bible Black a hitovky Easy Money z Larksʼ Tongues in Aspic tak vypíchlo melodický potenciál původních skladeb a vlastně to vůbec nepostrádalo zajímavost a překvapivý rozměr. V titulní skladbě prvního počinu KC In The Court Of The Crimson King se však už hodilo, že se k němu přidal David Cross Band. Ten potom perfektně vystřihl Exiles ze Skřivánčích jazýčků, na níž se Cross autorsky podílel. DCB je do určité míry revival, ale díky špičkovým hráčům skvěle šlape, zpěv Jonathana Caseyho se do crimsonovských skladeb výborně hodí a za zvláštní zmínku stojí objevná basa Micka Paula. Vlastní skladby soboru však mají také výrazný odpich a milým propojením bylo i hostování Palmera-Jamese v jejich údajně největším hitu The Pool. Opravdovou pochoutkou byl ovšem duet Davida Crosse s Markusem Reuterem, jenž zůstal i na Larksʼ Tongues In Aspic, Pt. 2. Vyvrcholením pak byly klasiky Starless a zejména 21st Century Schizoid Man, kterou zpívalo sborem celé publikum. Vlastně jsem toho moc neočekával a ve výsledku jsem byl mile překvapen vřelou atmosférou a organickým pulsem celého večera.

Přidat komentář