Nahrávky z koncertů, které proběhly 24. června ve Společenském domě ve Zruči nad Sázavou a 29. června 1972 v Závodním klubu ČKD-Polovodiče v pražské Krči, již zčásti vyšly, tato edice však má logiku: Plastici totiž končili období převzatých kousků od Velvetů, Zappy či The Fugs a začínali zpívat více česky, rostl i podíl původních Mejlových kompozic. A také, byl to poslední koncert před příchodem Vráti Brabence. I. M. Jirous nejdříve uvede kapelu, včetně „Paganiniho českého beatu“ Jiřího Kabeše či Paula Wilsona z Ontaria, samozřejmě Mejlu Hlavsu, bubeníka Pavla Zemana, kytaristy Jiřího Števicha a Josefa Janíčka, a pak ještě dodá, „přeji vám příjemný večer, a to je vše, co k tomu mohu dodat“. A není také co! Zazní i Magorova dobře míněná rada: „Nesmí se nikdo vysvlíkat na parketě. Čili kdo se bude vysvlíkat, bude okamžitě vyveden. Jinak, pokud jde o váš způsob tance, není nejmenších námitek ze strany pořadatelů.“ Uvádíme to pro dokreslení atmosféry, co vše bylo tehdy třeba řešit.
Atmosféra byla nicméně ve Zruči i v Krči výborná, kapela hrála bez chyb a díky Ondřeji Ježkovi hraje výborně i CD. Chválí-li Jirous Števicha, právem, jeho dlouhé sólo v Indian Hay je výtečně vystavěné, v logice skladby, výborně si poradil i s instrumentálním pojetím Zappovy Take Your Clothes Off When You Dance. V Indian Hay se dlouze blýskne i Janíček na klavifon a jak je u něj dodnes pravidlem, nepředvádí se, ctí ducha písně, v nevydané Crematorium Smoke slyšíme motivy z pozdější Písně brance. Pro Hlavsu byly po celou dobu vždy důležité texty, zde si vybíral z Jiřího Koláře (Růže a mrtví a Na sosnové větvi), Williama Blakea (Never Seek To Tell Thy Love a The Tyger) a Williama Shakespeara (The Fairy Queen) – řadu z nich známe z jiných koncertů, ovšem třeba Růže a mrtví je zde delší, stejně jako The Tyger. Byl zmíněn Zappa – jeho Trouble Every Day je těžké sousto a ve Zruči měla trochu těžký zadek (dvojLP obsahuje další dva FZ). Celkově: výtečný počinn.