The Sun Ra Arkestra under the direction of Marshall Allen

Ples na Saturnu jen tak nezažijete. Samozřejmě nechyběly ani neodmyslitelné blyštivé kostýmy jak z pamětnického sci-fi filmu. Řeklo by se chvála bláznovství, ale na pouhé bláznovství skládal Sun Ra zatraceně objevnou a zajímavou muziku. A nositel kapelnické štafety Marshall Allen, vede kosmický bigband „slunečního boha“ (v Praze momentálně dvanáctičlenný) patřičně zasvěceně. Vždyť s Hermanem Blountem, pardon, Saturňanem Sun Ra, sdílel pódium i nahrávací studio od druhé půlky 50. let.

 

Pravda, kamenné bloky v pyramidě nepřiléhaly vždy na milimetr přesně. Rozuměj – dechová sekce občas intonačně nakoukla do jiné dimenze, a teď nemyslím místa, kde se kakofonie konala záměrně. Ale šlo jen o pár spíše „zlidšťujících“ momentů, z celkového hlediska hrál orchestr zcela přesvědčivě a profesionálně. Vzhledem k zasloužilosti řady hráčů až neuvěřitelně dobře.

Nadčasová muzika samozřejmě pořád funguje. Výborně vyzněla třeba verze Walking On The Moon. V málem psychedelicky rozostřených pasážích bylo snadné uvěřit, že „příští stanice bude Jupiter“. Marshall Allen by se možná neměl pouštět do zpěvu a nechat vše na famózně robustní vokalistce Taře Middleton, v gradujícím finále Space Is The Place jeho hlas asi zkreslilo jiné složení atmosférických plynů než to naše. Jenže to byla výjimka! Jinak je totiž Allen naprosto dokonalý ufon, neuvěřitelně vitální, na saxofon stále dobře hrající, mající perfektní kontrolu nad celým ansámblem. Okouzlující bylo Allenovo řízení kolektivních improvizací: Tu mocné máchnutí paží, ondy nenápadné, ale okamžitě vyslyšené panovnické gesto. Nebo také dloubanec do boku vedle sedícího, momentálně „meditujícího“ saxofonisty Jamese Stewarta, s významem „koukej se probrat a dát sólo“. Když došlo na děkovačku s proslovem „teď jedeme do Londýna a tam, 25. května, oslavíme Marshallovy 95. narozeniny“, pořádně se v sále jásalo. Takovou formu musí panu kapelníkovi závidět i dlouhověcí pastevci z Kavkazu.

A dál? Ještě pár neodolatelně naivisticky-kosmických zvuků z Allenova EVI (dechového syntezátorového udělátka electronic valve instrument) a pak muzikanti nastartovali vimány, ansámbl opustil planetu Zemi a zanechal za sebou veselou náladu.

 

Praha, Palác Akropolis, 23. 5. 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *