V pražské Meet Factory vystoupí 8. září Water Damage. Kapela z Austinu pracuje s neustálým opakováním riffu, okolo něhož staví zvukovou stěnu. Důraz klade na rytmus, v obsazení má dvě basy (aktuálně Jeff Piwonka a Nate Cross) a dvoje bicí (Daniele Hills a Thor Harris) a hned čtyři kytary (Jonathan Horne, Georg Dishner, Ajay Saggar a Travis Austin) a Mari Rubio hraje na elektrické housle. Thor Harris se s různými projekty na našich pódiích objevuje pravidelně, také spojil své síly s Václavem Havelkou v Sonic Herbalism.
Viděl jsem vás se Swans, kde jste pomáhal vytvářet zvukové stěny, slyšel vaše hodně komorní repetitivní album s Friends Heathen Spirituals, rockové Shearwater i Doom Dub. Kolik máte tváří?
Začal jsem hrát hudbu jako velmi malý a poslouchal jsem hodně různých druhů hudby a naštěstí taky můžu vytvářet hodně druhů hudby. Nejnověji jsem přišel s Thor & Friends, hrajeme něco jako soudobou minimalistickou hudbu, ale vyrůstal jsem hlavně na funku, soulu a R’n’B, protože jsem se narodil v roce 1965. Na krátkovlnných i středněvlnných stanicích hráli na začátku sedmdesátých let hudbu od vydavatelství Stax a Motown. To byla první hudba, kterou jsem si zamiloval, a pořád ji mám rád. Rock’n’roll jsem poznal až později.
Když jsem poslouchal poslední album Thor & Friends, byl to čistý minimalismus.
Mám moc rád tyhle věci, Miluji Terryho Rileyho a Philipa Glasse i Julia Eastmana nebo Moondoga. Tihle chlapíci dělali něco velmi zvláštního.
Taky jsem viděl, že jste hrál na nějaký xylofon vytvořený z kusů kmene stromu. Inspiroval vás Harry Partch?
Mám rád Partche, byl úžasný, byl to skutečný inovátor.
Co můžeme očekávat od zářijového koncertu v Praze v Meet Factory?
Water Damage, což je kapela, kde je nás hodně, možná, že nás na turné bude osm. Někdy v této kapele hraju na violu, ale budu hrát na bicí. Rád hraju na bicí, je to můj první nástroj a taky nástroj, který mi nejvíc vyhovuje. Máme mechanický groove, který se opakuje opravdu dlouho a moc se nemění. Stává se pro nás všechny vířícím, rituálně hypnotickým zážitkem.
Je hudba čistě složená, nebo částečně improvizovaná?
Když Nate Cross (basa), Greg Piwonka (basa) a George Dishner (kytara) přijdou na zkoušce s groovy, obvykle u toho nejsem. Oni vytvoří groovy a pak mi pošlou nahrávku. Na různých vystoupeních používáme různé groovy, je tam i malý prostor pro improvizace, ale není ho moc. Hudba se moc nemění, spíš jen trochu a velice pomalu.
Takže je to zase svým způsobem druh minimalismu.
Ano, ale trochu jiný druh, jako Water Damage používáme stejné nástroje jako rockové kapely. V Thor & Friends jsme tyto nástroje záměrně eliminovali, protože jsem s nimi hrál tak dlouho, že jsem byl trochu unavený z jejich zvuku. Ale ve Water Damage používáme basu, bicí, kytaru, housle, violu a někdy hrajeme na nástroje, které jsem si postavil podomácku. Zrovna viola, na kterou hraju živě, je jedna z těch, co jsem udělal. Ale základem hudby Water Damage jsou basa, bicí a kytara.
Zmiňujete doma vyrobené nástroje. Vezmete i ten velký dulcimer nebo jak to nazvat?
Jedním z nástrojů, co mám ve studiu a byl na videu, je dulcimer, který jsem vytvořil pro Shearwater a pak jsem na něj hrál u Swans, ale nemyslím si, že vezmu tyto nástroje, protože turné bude převážně evropské, takže budu spíš hrát jen na bicí. To se samozřejmě může změnit, ale asi přivezu jen bubny a možná elektrický hang drum nebo slit drum (vydlabaná kláda připomínající velký wood block). Je tu malá šance, že přivezu jeden z nich.
Jaké to je spolupracovat s Václavem Havelkou, se kterým máte projekt Sonic Herbalism?
Miluju Václava, protože je to úžasný kreativní partner. Rád s ním hraju. A taky dost pomáhá, pomohl mi dostat do Prahy všechny mé kapely. Je to skvělý člověk s ohromným množstvím energie, je jako superčlověk. Má víc energie než kdokoli, koho znám.
Jak začala spolupráce s Václavem? To, že vám někdo zorganizuje koncerty, neznamená, že s ním budete hned hrát.
To ne, obvykle se s promotéry ani nesetkávám, ale v době, kdy jsme jezdili celou dobu se Swans, nějakých pět šest let, jsem se s ním seznámil a měl jsem pocit, že je to milej kluk. Pak mi pomohl dostat do Prahy Thor & Friends a stali jsme se přáteli. To bylo někdy kolem roku 2020, 2021. Protože mluvil velmi dobře anglicky, snadno se nám komunikovalo.
Se Swans si vás pamatuju, viděl jsem je–vás několikrát, třeba na Brutal Assault nebo v Lucerna Music Baru, kde to bylo hodně nahlas, protože prostor byl malý. Pódium jste měli úplně plné.
Bylo nás šest a měli jsme hodně věcí. Nejvíc jsem jich měl já, bral jsem vibrafon, trubkové zvony, gong a bicí. Když jsem skončil se Swans, chtěl jsem hrát tišší hudbu, což vedlo ke vzniku Thor & Friends.
Jaké to bylo být ve Swans a spoluvytvářet zvukové stěny?
Když jsem tam hrál, bylo to hodně o dlouhých a skutečně hodně hlasitých koncertech s masou zvuku. Když jsem na nich hrál, měl jsem pocit, že je to atletický výkon, jako když běžíš několik mil, a tvoje nálada se zlepší a tvůj mozek se cítí transformovaný. Vždycky jsem začínal z jednoho bodu s nějakým pocitem, a to mi vyčistilo myšlenkový chaos. Byl to druh rituálního spirituálního sebemrskačství, protože hrát některé party tak dlouho, jak jsme je hráli, bylo bolestivé, vyčerpávající, ale vždycky jsem se po dvou a půl nebo třech hodinách cítil mnohem lépe.
Ale muselo to fyzicky bolet. Pamatuju si, jak jste u Swans mlátil kladivem do trubkových zvonů.
Jo, v rukou jsem mohl mít křeče. A pak hrát na violu. A já nejsem dobrý hráč na violu. Kdybychom to hráli chvíli, bylo by to docela trapné, ale protože jsme hráli groovy dlouho, bylo to bolestivě trapné. Podobné je to u Water Damage, protože tam taky groovy trvají dlouho. Je to neurologická otázka. Když to trvá tak dlouho, tak se dostanete do uklidňujícího transu, což nemůžete udělat s tří- nebo pětiminutovou písničkou. Zabere to nějakou dobu pro publikum i pro hráče – jako u skupiny Next. Mám ji hrozně rád, ale chvíli trvá, než se do toho dostanete. Je to velmi pomalé, jednu jejich skladbu posloucháte klidně čtyřicet minut.
Co vás zaujalo na dubu, když jste vytvářel nahrávky Doomed Dub?
Mám velmi rád dub z konce sedmdesátých let. Chtěl jsem s ním pracovat stejným způsobem, jakým DJs zpomalují hip hop. Chtěl jsem udělat něco podobného s dubem. Udělat ho trochu pomalejší, nějak rozbitý a se „špatnými“ nástroji, jako je klarinet nebo housle, Mám rád tyto groovy, jamajská hudba fascinuje mnoho muzikantů. Myslím, že většina muzikantů miluje klasický minimalismus a dub. Je jen málo forem, které mají rádi skoro všichni muzikanti a s nimiž jsem mluvil, ale skoro všichni milují dub. Párkrát jsme hráli na festivalu, kde byl Lee Scratch Perry. Bylo ohromné ho sledovat, jak hraje.
Proč jste vůbec začal hrát a vystupovat?
Když jsem byl dítě, byl jsem členem školní kapely. To mi bylo asi deset, ale zkoušelo se hodně klasiky, což mě tehdy nezajímalo, protože jsem chtěl hrát rock, dát dohromady kapelu ze čtyř kluků, vymýšlet písničky a koncertovat. To bylo všechno, co jsem chtěl. Ale něco mi to dalo.
Na střední jsem šel na uměleckou školu, kreslil jsem a sochal, dělal jsem ohromné dřevěné skulptury, ale to, co jsem chtěl skutečně nejvíce, bylo hrát hudbu, protože jsem v šesti viděl Jackson Five a pak Kiss. To mi bylo deset a věděl jsem, že tohle chci dělat.
A nakonec se vám to povedlo.
Jo, tedy ne s Kiss nebo Jackson Five, ale s nějakými dalšími skvělými kapelami. Vždy jsem snil, že budu hrát s Kate Bush, ale s tou se mi to nikdy nepovedlo.
Ale hrál jste s Amandou Palmer.
Jo, nějakou dobu jsem hrál v její kapele The Grand Theft Orchestra. Hrál jsem s mnoha zpěvačkami. Nějakou dobu například s Lisou Germano, což je úžasná písničkářka. To byl první člověk, se kterým byl na turné v Evropě. Když jsem začal jezdit do Evropy byl jsem třicátník.
Malujete pořád?
Pořad mám rád malování a kreslení. Procházím si obdobími, kdy se tomu věnuji více, z nějakých důvodů to je to většinou v zimě. Taky jsem byl čtyři roky učitelem výtvarné výchovy na střední škole. To byla opravdu zábava. Dělat umění s teenagery je jedna z nejzábavnějších prací, kterou jsem kdy dělal.
Dělal jste obal pro Water Damage?
Ne, v kapele je ještě jeden výtvarník, Greg, a ten dělá všechny obaly. Jsou to velké, krásně pestrobarevné malby, které mají podobný vzhled. On je velký malíř.
Ale vy jste dělal nějaké obaly, třeba pro společná alba s Robem Halversonem?
To jsem pro některé nahrávky s Robem dělal a taky jsem dělal obaly, když jsem byl rezidenčním umělcem Joyful Noise. Nakreslil jsem pro ně všechny obaly.