TOBIAS KLEIN: Chambery

Německý saxofonista a skladatel Tobias Klein se současnou rezidencí v Amsterodamu má kromě tamější interbrigády Spinifex ještě řadu dalších aktivit. V neposlední řadě se pouští i do hájemství vážné hudby, což prezentuje jeho komorní album s příznačným názvem Chambery. Tam přenechává své opusy jiným interpretům v čele s brilantní hráčkou na basklarinet Fie Schouten. Té skvěle přizvukuje na stejný nástroj v první a poslední kompozici Jelte Althuis, Jejich souhra je skutečně kongeniální a vytváří skvělý souzvuk, nicméně Fie úplně dokonale komunikuje i s jinými nástroji. V Kengboginn je to něžný a jemně bzučící harpsichord Gosky Isphordinga, kde posléze Fie jakoby kontroverzně nejrůzněji vrčí, ale stále je to dokonalá harmonie. Z úplně jiného soudku je poté její souhra a perkusemi Barta de Vrees ve Steinholzgummiwasser, kde se temné tóny mísí s vycizelovanými cinky a údery. Nejsilnějším místem alba je ovšem Bogus Bogey, kde jsou spoluhráči Fie flétnista Tarmo Johannes a pianista Taavi Kerikmäe. Tady se vše odehrává v romantickém stylu a každý si najde svůj sólový part i dokonalou souhru. Je tu nádherné pnutí i sounáležitost. Hravý charakter má již díky akordeonu Marka Kassla Vermutung, jinak velmi zvláštně členěná skladba s několika pseudokonci a následnými vzepětími.

Zkrátka a dobře se tu Tobias Klein prezentuje jako originální skladatel, který z převážně nu-jazzového zázemí dokáže vykročit i jinými směry, aniž by zapřel svůj naturel a tohle dělal jakoby navíc. Současná vážná hudba totiž může mít své věrozvěsty právě v jazzových hudebnících, kteří se nesnaží za každou cenu překročit svůj stín z důvodů jakési pofidérní prestiže, ale právě proto, že jsou do této dimenze schopni vstoupit „bez ztráty desítky“. Klein si tu prostě nehoní triko, ale naopak předkládá světu velmi osobité kompozice, které posouvají svět současné vážné hudby zase někam jinam.

 

Attacca. 2018, 50:04

 

 

 

 

 

Přidat komentář