TOMÁŠ LIŠKA & INVISIBLE WORLD:Holy Grail

Netuším, kde viděl Tomáš Liška Zlatou rosu (Golden Dew), nebo zda jde o narážku na levnou značku whisky (na hudbě nic levného není, natož aby měla ocas!), ale ze stejnojmenné úvodní písně dýchne nálada nostalgicky a romanticky středomořská. Paprsky si hrají na vlnkách Marmarského moře stejně jako v Kotorském zálivu, cikády cvrkají, větřík voní po šalvěji a rozmarýnu. Není na tom nic kýčovitého, jen čirá krása. Zkrátka, Liška a jeho stálá nadnárodní sestava se drží obvyklých inspirací, aniž by se ovšem opakovali. Hudbu navíc zpestřuje řada mimořádných hostů, třeba íránský hráč na bezpražcovou elektrickou kytaru Mahan Mirarab, turecký, taktéž „bezpražcový“ virtuos (tentokrát je míněn oud, ale pro přesnost, brnkne i na čtvrttónově opražcovaný saz) Tuncay Gören, řecká hráčka na citero-cimbál kanonaki (nebo chcete-li qanun) Sofia Labropoulou nebo španělský klarinetista Oscar Antolí.
Ještě jedna věc je ovšem jinak, opět k dobru věci. Už před časem se kapelník v rozhovorech zmiňoval, že by se rád posunul i k písňové tvorbě. Ne, ještě tak zcela neučinil, ale udělal první a moc povedený krok. Povznášející titulní píseň Holy Grail otextovala a nezaměnitelným hlasem čirosti křišťálu zpívá Katka García. Netřeba dodávat, že námořní trasy mezi středomořím a Galicií, Asturií, Bretaní a Irskem fungují odpradávna. A když už jsme u těch vodních cest. Pravděpodobně tušíme, kam míří Afroine, i když větry a mořské proudy jsou lákavě nejisté a mohou plavce dovést za nečekaným tajemstvím.
Mimochodem, album je výtečně, neb živě nahráno. Včetně ponechaných pokynů jako toho k repetici „ještě jednou“ v živelném, latinsky rytmicky zapeklitém, peprném, ale naštěstí vůbec ne umělohmotném kousku Chilli con silicon.
Název alba Svatý grál vysvětluje autor jednoduše: „V mém hudebním světě je to putování za něčím, co nelze úplně uchopit, ale co mi stojí za to hledat.“ Opravdu nádherné hledání. Radost připojit se.