Co spojuje noční tvorbu Tomma Procházky, frontmana Dead Dog Legacy, s tématy lásky, ztráty a věčné touhy? Jak osobní zážitky formují jeho hudbu a proč je pro něj klíčová role rituálů a mytologie? V rozhovoru o eponymním debutu Dead Dog Legacy a formování kapely jsme se ponořili do světa, který kapelu letos zavede na středoevropská klubová pódia i festivaly Slunovrat či Banát.
Prošel jsi hned několika hudebními projekty. Od Amorfie, Nylon Jail přes Dirty Old Dogs až po Dead Dog Legacy – jaký je tvůj vnitřní kompas při rozhodování, kdy kapelní kapitolu uzavřít a otevřít novou?
Hlavním faktorem všeho je touha tvořit. Pro mě je být součástí kapely nebo jakéhokoli tvořivého projektu podobné jako být v partnerském vztahu – pocit radosti z budování vztahu, překonávání těžkostí a společného růstu. Synergie, která vytváří prostor pro svobodu a spokojenost, ale zároveň citlivá záležitost, která se může snadno projevit přes zvýšené ego.
Amorfie byla moje první hudební láska, plná svěžesti a naivity. Hráli jsme v malých klubech za pár korun, přesto to byla vnitřně naplňující zkušenost, s dětinskou představou o rockové hvězdě.
S Dirty Old Dogs jsme se začali brát vážněji, snažili jsme se vymanit z naivity. Postupně jsem převzal tvorbu a stal se frontmanem. V té době jsem se připojil k Nylon Jail, kde jsem jako druhý kytarista získal cenné hudební i manažerské zkušenosti. Od této kapely jsem se naučil, co je prospěšné i co může být škodlivé pro fungování kapely.
Postupně jsem začal cítit hudební vyčerpání, zanedbával jsem Dirty Old Dogs a po čase opustil Nylon Jail. I když jsem kapelu opustil, stále s kluky udržuji kontakt a občas jim hostuji na koncertech.
Po období stagnace a osobních problémech přišlo rozhodnutí ukončit Dirty Old Dogs dřív, než by to negativně ovlivnilo naši touhu tvořit. Odkaz kapely však pokračuje v Dead Dog Legacy, kde naplňujeme potenciál, který jsme v předchozí kapele začali. Dead Dog Legacy je můj osobní projekt, kde tvořím muziku bez kompromisů a s jasnou vizí. Přizval jsem lidi, kteří tuto vizi sdílejí, a za jejich podporu jsem nesmírně vděčný. Když mezi členy panuje vzájemný respekt a vášeň pro věc, tvoření je skutečně svobodné.
Sestava Dead Dog Legacy se stále formuje, hledám nejlepší způsob, jak projekt prezentovat. Momentálně se mnou hrají baskytarista Romero Parada, bubeník Pita, kytarista Jan Zatloukal a zpěvačka Zuzana Neubauerová. Důležitá je pro mě hlavně chemie mezi členy – na technických dovednostech nezáleží tolik, jako na vzájemné podpoře a nadšení. Tvoříme kompaktní tým, který je jako druhá rodina. Skvělé je, že si věci říkáme na rovinu a jasně jsme si stanovili své role, aby to muzikálně fungovalo co nejlépe.
Jsi noční tvor. Co ti v nočním tichu a tmě umožňuje psát a tvořit jinak než ve dne?
