Slovinský akordeonista Jure Tori vystudoval jazz a první album pod svým jménem vydal v roce 2006. Vystupuje jako sólový hráč, koncertoval v duu s několika kontrabasisty (v letech 2011 a 2012 absolvoval dvě česká turné s Italem Eneou Barim) a hrál také v punk-folkové kapele Orlek. Jeho zatím nejambicióznějším projektem je mezinárodní sestava Tori Tango, která vznikla rozšířením původního Tori Tria, resp. Tori Tango Quartetu a která kombinuje akustický jazz, tango a samozřejmě i slovanskou melodiku, kterou má Jure v krvi.
Zatímco první album skupiny bylo instrumentální (For One Touch, 2016), na novince se Tori Tango představuje jako doprovodná skupina argentinské zpěvačky Gabriely Alarcón. To však neznamená, že by hráčské výkony a význam jednotlivých nástrojů ustupovaly výrazně do pozadí. Naopak, Tori jako kapelník staví na svých předchozích zkušenostech a duo akordeonu a kontrabasu je výrazně slyšet i zde. Vlastně hned v první skladbě, instrumentální Inquieto, hraje basa (Ewald Oberleitner z Rakouska, který s Jurem vystupuje od začátku jeho dráhy) důležitou roli, stejně jako v prvních taktech následující Habanera del puerto. V úvodní skladbě se v krátkých sólech představí také další nástroje – kytara (Slovinec Matjaž Stošić) a housle (Rakušan Kurt Bauer). Celou sestavu pak doplňuje ještě slovinský beatboxer Murat.
Celé album bychom samozřejmě mohli odbýt konstatováním, že jde o velmi dobře zahrané tango a nic víc. Ale právě díky kapelníkovým předchozím zkušenostem, díky „měkké“ a přitom výrazné hře Ewalda Oberleitnera nebo organickému zapojení houslí do jazzového celku v místech, kde bychom čekali spíše dechový nástroj, se deska velmi dobře poslouchá. Toriho akordeon slouží celku, nevyčnívá víc, než je třeba, a totéž mimochodem platí i o zpěvačce. Ano, na jejím hlasu sice většina písní stojí, ale zároveň jsou si všichni protagonisté vědomi, že bez solidního instrumentálního základu by v tomto případě písně nemohly fungovat.