Torsten Goods: Thank You Baby!

Layout 1Pod odrazujícím názvem Thank You Baby! se skrývá překvapivě silná, sympaticky konzervativní nahrávka. Nové album Torstena Goodse, německého kytaristy s irskými kořeny (po matce), jsem poslouchal bez velkého očekávání. Z jeho předchozích počinů si vybavuji docela povedenou coververzi Crazy Little Thing Called Love od skupiny Queen, jinak se mi jeho nahrávky v paměti slévají v jeden celek. O to jsem byl překvapenější, když jsem se přistihl, jak pozorně novinku poslouchám a jak mé zaujetí pro Goodsův zpěv – možná víc než pro hru – roste. Producent Siggi Loch pětatřicetiletému hráči zdánlivě nesourodý repertoár chytře namíchal. Tematicky je album zaměřeno na spirituály, blues a roots music, aniž by kterákoli z těchto kategorií výrazně převažovala a aniž by toto vymezení bylo striktní a definitivní. K evergreenu Halleluja, I Love Her So od Raye Charlese se tematicky i stylově hodí Goodsova autorská skladba Lord, I Need A Woman, čísla tradiční se střídají s moderněji pojatými hity a písně postavené na výrazné pěvecké lince konkurují instrumentálně propracovanějším skladbám.
goodsPři poslechu mě napadala dvě jména – Tonya Graves a Gregory Porter. Podobně jako v Česku usazená americká zpěvačka se Torsten Goods na svém novém albu vrátil ke kořenům (v bookletu zmiňuje, že jeho otec je bluesový muzikant, zatímco matka ráda poslouchala spirituály, soul a jazz) a i on se v aranžích obešel bez dechových nástrojů. O to více se pozornost soustředí na jeho hlas, který rozhodně není z kategorie „zpívající instrumentalista“. Torsten Gohods se v písních jako Brother, Where Are You nebo v rockovější Sing Hallelujah představuje jako zpěvák jistého frázování a sytého hlasu, který barvou místy připomene právě nedostižného Gregoryho Portera.
Thank You Baby! je tedy více album zpěváka než kytaristy. To však neznamená, že by výrazná kytarová sóla zcela chyběla. V klasice Nobody Knows The Trouble I’ve Seen, v Goodsově vlastní písni Midst Of Your Love i ve standardu How Sweet It Is hraje kytara důležitou roli. Nicméně klíčovým nástrojem je na albu i fender piano Roberta Di Gioii (např. Hallelujah, I Love Her So nebo Afro Blue). Bubeník Wolfgang Haffner i basista Tim Lefebvre nahrávku sympaticky zhutňují a oživují – jejich rytmika je nekomplikovaná a naprosto přirozená. A v okamžiku, kdy si posluchač po instrumentální skladbě Afro Blue potřebuje od celé kapely malinko oddechnout, nastoupí Goods pouze s akustickou kytarou a po vzoru Kurta Cobaina zazpívá starou Leadbellyho (ve skutečnosti ještě mnohem starší) píseň Where Did You Sleep Last Night. Poté se k němu ještě znovu přidá celá kapela v Everything Must Change (z repertoáru Quincyho Jonese), důstojné a decentní tečce na závěr.
Thank You Baby! určitě není deska roku. Ale je to výborně zazpívaná a zahraná pocta staré americké muzice, proložená třemi slušnými autorskými skladbami. Deska, které se navzdory jejímu názvu není proč bát.

ACT, 2015, 51:52

Přidat komentář