Projekt, se kterým přijedou na Colours of Ostrava u nás jinak často hrající Transglobal Underground, slibuje nevšední zážitek. Kapela poprvé ve svojí historii natočila album v rovnocenné spolupráci s dalším ansámblem, albánskou dechovkou Fanfara Tirana. A spojení dvou odlišných hudebních planet se muzikantům zalíbilo natolik, že se rozhodli přenést ho i na pódium. Jak ke svatbě kosmopolitního klubového Londýna a Balkánu došlo, nám vysvětlí jeden ze dvou zakládajících členů TGU, klávesista, kytarista, flétnista a „programátor“ Tim Whelan alias Alex Kasiek.
Jak tedy vůbec vznikla myšlenka společné desky s Fanfara Tirana?
Fanfara Tirana nahrávala písně pro svoje zamýšlené album a původní idea byla, že jim uděláme jeden, možná dva remixy. Ale když naše mixy slyšel Olsi, producent Fanfara Tirana, požádal nás, jestli bychom nezkusili zapracovat na celé desce. A poté, co si poslechli muzikanti z Fanfara Tirana, co jsme s jejich nahrávkami udělali, hned začali nosit návrhy na další písně, které by šlo tímhle způsobem zpracovat.
Album, které jste výstižně nazvali Kabatronics podle míchání jihoalbánského žánru kaba a elektroniky, zní přirozeně a odlehčeně. Možná jde o vaši vůbec nejlepší desku. Byla snadná i komunikace mezi Anglií a Albánií, mezi „elektrickým“ bandem a dechovou kapelou, nebo jde o lehkost pracně vypiplanou?
Po jazykové stránce probíhala komunikace lámanou angličtinou, či ještě spíš lámanou italštinou. Slíbili jsme, že se naučíme trochu albánsky, ale zatím máme problém vyslovit byť jen správné jméno Albánie, tedy Škipetare. Ve smyslu hudební komunikace šlo o velmi dlouhý proces. Ale navzdory dlouhému trvání nikoliv vyloženě obtížný. My jsme dělali věci, které jsme nikdy předtím nezkoušeli, oni dělali věci, které nikdy dříve nezkusili, takže nám to šlo dohromady bezvadně. Jo, a také si myslíme, že Kaba-tronics je jedna z našich nejlepších desek.
Na desce hostují například Marko Marković, kosovský rapper Elda Kuqja a Frank London z The Klezmatics. Jak jste narazili na ně?
Marko Marković a Elda Kuqja začali nahrávat desku s Fanfara Tirana už před námi, prvotní komunikace šla přes dechovku. A s Frankem Londonem se Fanfara Tirana znali díky nějaké předchozí spolupráci. Když jsme zjistili, že nám v aranžmá jedné skladby cosi chybí a že Frank zrovna pracuje na nějakém projektu nedaleko od nás v Itálii, okamžitě nás napadlo oslovit ho. Uvažujeme také o společných koncertech s Frankem, které by měly proběhnout ještě letos. Ale jestli to vyjde i v Ostravě, netuším.
Navštívili jste osobně Albánii? Je tam kupa nádherných míst jako Butrint nebo Gjirokaster… Nebo jste točili jen v „západních“ studiích? Plánujete v Albánii třeba i koncerty?
Zatím jsme navštívili jenom Tiranu, kde nám každý, s kým jsme mluvili, doporučoval úplně jinou část Albánie, kde je to mnohem zajímavější než v hlavním městě. Snad se nám někdy online casinos poštěstí zemi procestovat. Ale nám se líbila i Tirana, ačkoliv v době našeho pobytu pořád lilo. Každý hned vtipkoval, že to musí být naše chyba, protože tam normálně skoro neprší a psí počasí jsme museli přitáhnout s sebou z Londýna.
Nové album je vaším prvním titulem pro prestižní label World Village/Harmonia Mundi. Proč jste změnili firmu?
Předchozí alba jsme si vydávali sami, na vlastní značce. Pár let to docela dobře fungovalo, ale nyní, se smrtí a funusem obchodu s muzikou, se už realizace desek tímhle způsobem opravdu nevyplatí. Můžete tak maximálně publikovat nahrávku online a pak následuje něco, čemu Britové říkají „vanity project“ (přibližně marná snaha nebo zbytečná práce, pozn. aut.). Všichni jsme cítili, že nahrávka jako Kabatronics si zaslouží něco lepšího, a tak jsme ji svěřili renomovanému labelu.
Společné koncerty s Fanfara Tirana vypadají jako docela exkluzivní akce, zatím máte naplánované, podle vašeho webu, jen čtyři velké festivaly.
Teď jsme přidali další dva termíny, zatím půjde dohromady o šest vystoupení. Máte pravdu, jde o docela velkou a náročnou show, která potřebuje pečlivé plánování a správné načasování na to pravé místo. Ale doufáme, že na podzim se nám ještě podaří přidat další termíny.
Co vlastně máme od pódiového spojení TGU a Fanfara Tirana na Colours čekat? Pouze repertoár Kabatronics, nebo i samostatné bloky staršího repertoáru obou kapel?
Fanfara Tirana se rozhodla zapracovat na některých starších kouscích od TGU, takže čekejte pár překvapení. Předpokládám, že si Fanfara Tirana zahrají pár starších písní, ale do naprosté většiny repertoáru budeme zapojeni všichni.
Plánujete někdy oživit projekt U.N.I.T.E., který se částečně nahrával i v Česku?
Bohužel ne. Především z důvodů, které jsem už zmínil – dnes si nemůžeme dovolit náročné studiové projekty kvůli mizivým prodejům nahrávek. Ovšem na desku A Gathering Of Strangers jsme pořád patřičně hrdí. A díky ní dnes také víme, kdo byli Voskovec a Werich.
Co tedy pokračování koncertního projektu In Transit? Není dnes spolupráce mezi muzikanty ze západní Evropy a Blízkého východu důležitější než jen „samotná hudba“?
In Transit byl ještě exkluzivnější a náročnější projekt než Kabatronics, podařilo se nám dát dohromady jenom dvě show v kompletním obsa zení, kdy spousta zúčastněných lidí létala na místa koncertů z nejrůznějších vzdálených zemí. Bylo by dost obtížné dělat tohle pravidelně. Nicméně londýnská část projektu pořád pokračuje. Občas se přihrneme do londýnských arabských klubů a pořádáme jam sessions. Očekáváme, že se to bude ještě vyvíjet.
Před časem jste se zmiňoval, že dříve byla „etnická hudba“ v Británii vlastně módou, pak se stala zase „menšinovým žánrem“ a raději jste se soustředili na hraní v zahraničí. Nenastala nyní lepší situace?
Když se podívám, jaká forma moderní pop music rostla ve Spojeném království za poslední dva roky nejrychleji, je to afrobeat. A v tom nevidím žádný problém. Střídají se prostě periody, kdy nová generace s novými názory mění všechno, co ji obklopuje. V 90. letech se jednalo o generaci potomků rodičů z Jižní Asie. A nyní nastupuje generace potomků Afričanů.
Čtvrtek 18. července, 19.00, Česká spořitelna stage