Akustická hudba malijských griotů, ve které moderní doba nehraje zdánlivě žádnou roli, zato oddanost tradicím naopak veškerou. Než vás napadnou myšlenky na staromódnost, něco si vysvětleme: přesně z toho důvodu, aby zachránila vytrácející se praktiky rodinného orálního přenosu staleté hudby trio před deseti lety britská etnomuzikoložka a publicistka Lucy Duran založila. Od organizace Aga Khan Music Initiative ovšem získala finance za podmínky, že nejprve natočí s Kronos Quartetem album Ladilikan, což se ukázalo jako dobrý tah: i neznalcům malijské hudby se dostalo příležitost slyšet absolutní hráčské mistrovství na tradiční dřevěné nástroje, které šlo stěží přeslechnout. Album Bagola lze proto brát za debut tria s úchvatným griotským rodokmenem.
Zpěvačka Hawa je dcerou váženého Kasse Mady Diabateho, Mamadou Kouyaté nejstarším synem hráče na loutnu ngoni Bassekou Kouyatého a Lassana Diabaté patří v západní Africe k největším virtuosům na balafon. Lucy Duran ve světě mandinských griotů už dekády všichni nesmírně respektují. V Mali a Gambii studovala hru na koru, jako jedna z prvních uspořádala v Londýně koncerty předních západoafrických hudebníků a podílela se na vzniku mnoha mistrovských alb. Nikomu proto nemůže přijít divné, když se vedle produkce na Bagola věnovala také aranžím a trio přemluvila, aby zapomnělo na starý griotský repertoár a složilo vlastní. Sama přispěla skladbou Tulunke, ve které zpívá ve sboru a rytmicky tleská.
Trvala na krystalicky čisté akustické hudbě nahrané v Paříži bez jakýchkoli studiových zásahů a se speciálním hostem. V bonusu Deme totiž spolu s Duran slyšíme jediného negriota: proslulého Harouna Samakeho s loveckou harfou kamale ngoni.
Výtečné album poskytuje důkaz, že i v dnešní přetechnizované hudební produkci lze zaujmout akustickými skladbami, ve kterých hlavní roli hrají tradiční dřevěné nástroje a ohromující hlasy.