Čtyři roky po albu vojenských písní Keď vojačik narukoval přichází slovenská písničkářka Zuzana Homolová se spoluhráči Samo Smetanou a Milošem Železňákem s další tematickou novinkou. Šak je to láska zlá je album lidových písní o vztazích mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi milenci. Ve většině případů se jedná o vztahy toxické, patologické, hraničící s trestnou činností, případně její podstatu naplňující, ať už se jedná o domácí násilí, útěk matky od dětí nebo o vraždu manžela. Prostě tam, kde původně byla láska, případně kde bychom ji čekali, někdy bohužel vzniká násilí. Ve skutečném životě, a tím pádem i v lidových písních, které ze skutečného života vycházejí.
Homolová, která se na krvavé balady zaměřuje dlouhodobě, spolupracovala v minulosti například s Vlastou Redlem, Jiřím Stivínem nebo Danielem Salontayem. Každý na její album otiskl něco ze svého umění a každé to album bylo výjimečné. Ve své aktuální tříčlenné kapele však písničkářka našla spoluhráče, s nimiž si dlouhodobě rozumí a kteří písně v jejím podání povyšují na drobné soundtracky. Smetanovy housle, Železňákova kytara, případně další nástroje (buzuki, čínský ruan, banjo, mandolína, kalimba, xylofon i střídmá elektronika) nehrají roli klasického doprovodu, ale spíše vedou s vypravěčkou (či vypravěčem, který je Smetana) dialog. Přitom někde je hudební složka minimalistická a pauzy mezi jednotlivými údery do strun jsou stejně důležité jako tóny, zatímco jindy hrají zvláště housle malý koncert a v dalších případech má doprovod blízko k ambientu.
I když album obsahuje i náznaky tragikomična (použití zpěvné zvukové konstanty „lalala“ v příběhu o oběšení), převažují beznaděj, smutek a bolest. Je to album o věcech, které se v minulosti děly, a bohužel se dějí i dnes. Album je stále hořce aktuální, ale především po aranžérské a hudební stránce je mimořádně silné.