Trump je rasistický, fašistický, nacistický, narcistní oranžový orangutan

Koncem osmdesátých let pomohli Ministry ve snaze vytvořit tu nejagresivnější hudbu, spojovat brutální elektroniku s thrashem a stáli u zrodu industriálního metalu. Alba The Land Of Rape And HoneyMind Is The Terrible Thing To TastePsalm 69 představují absolutní klasiku žánru, která nezestárla. Ministry se sice postupně stále více přikláněli k metalu, když v soundu získávaly na významu kytary, ale tvrdost kapele nikdy nechyběla. Zpěvák Al Jourgensen několikrát avizoval, že kapela skončí, nejprve na přelomu tisíciletí, pak po dokončení bushovské trilogie a nakonec po smrti kytaristy Mike Scaccii. Nástup Donalda Trumpa ho ale vyprovokoval k natočení nové desky, ze které zahraje písně hned během prvního dne metalového festivalu Brutal Assault 8. srpna v pevnosti Josefov v Jaroměři.

Jak důležitá je pro vás otázka Ku Klux Klanu, když máte v názvu nové desky AmeriKKKant tři K?

Rasismus je vedlejší produkt fašismu. Jdou spolu ruku v ruce. Hlavní ideou fašismu je „rozděl a panuj“ s cílem prosadit vlastní program a je velmi znepokojující, když vidíš střelbu policistů na černochy a hnutí Black Lives Matter. Vyvolává to obavy a lidi přirozeně říkají „ne, ne, to není přípustné“. Už vidím hnutí odporu, jak v USA, tak v Evropě. Vynořovalo se po celé roky, ale začínám si všímat, že je organizovanější a přibližuje se hlavnímu proudu, což je ovšem dvojsečné. Když začne být příliš mainstreamové, lidé ztrácejí nadšení pro to, oč jim jde, jenomže současně potřebuješ hlavní proud, aby se to dostalo do zákona a neskončilo se jen u teorie.

Má hudba sílu změnit situaci?

Ano, je to další malý příspěvek, jako když vytváříte zákoník. U velkého obrazu je potřeba příspěvek každého. Jsem spokojen, protože můj hlas je toho součástí, je slyšet. Lidi říkají, že by si hudebníci měli nechat své názory pro sebe, jenomže jsme lidské bytosti, občané naší země a máme právo se vyjadřovat o dalších lidech. Je to oblast, ve které se cítím dobře, baví mě, studoval jsem politické vědy, vždy jsem o ně měl zájem, což je vidět už na mých předchozích deskách a v textech. Jestli pomáhají věci zlepšovat, je to třešnička na dortu. Pokud se někdo necítí být angažován, není politicky aktivní, může zpívat o osobních věcech, o svém životě, o vztazích a závislostech nebo o něčem úplně jiném a je to taky v pohodě. Nebudu je za to kritizovat, chci, aby se všichni umělci cítili dobře v tom, co dělají, aby nebyli do ničeho nuceni a přesně to i sám očekávám.

Když jsem slyšel, že budete točit desku reagující na nástup Donalda Trumpa, byl jsem překvapen, že ji nahrají Ministry. Čekal jsem spíš album Lard, kde zpívá Jello Biafra.

Lard jsou taky v práci, ale na ně teprve dojde. Tohle je jen předkrm, plánuji čtyři chody. Začínám s Ministry jako s varovným zvoněním. Další deska, na které se právě pracuje, je nové album Revolting Cocks, které bude, doufejme, vydáno jako deska na party k Trumpovu impeachmentu. Před dalšími volbami bude následovat deska Lard, o které jsme Jello a já už mluvili. A bude se zajímavými novými členy, jen se mi je všechny ještě nepodařilo dát dohromady, ale pracuju na tom.

Vzhledem k tomu, na kolika dalších projektech pracujete, musíte být docela vytížený.

Jsem hodně zaměstnaný na řadě různých front a jsem za to rád. Nakonec jsem zjistil, že jsem jako kočka, která má sedm životů. Už jsem jich šest vyčerpal, takže jsem teď trochu naléhavější, ale poprvé za léta se cítím zdravý, cítím se lépe než ve třiceti, aspoň co se týká kondice, protože nemám zdravotní potíže, jimž bych se musel věnovat. Vedu velmi spořádaný život.

Mám pocit, že občas potřebuje nepřítele, jako je Trump nebo byl Bush, abyste skládal a tvořil.

Jo, viděli jsme to v historii. Newton řekl, že každá akce vytváří stejně silnou reakci v opačném směru. Je to stejně silná protikladná reakce. Ale jsem šťastný.

Není to jako na mých třech bushovských albech včetně toho posledního The Last Sucker. Uvědomil jsem si, že jsem taky byl pijavice kvůli neovladatelnému vzteku na jednu osobu, protože ta osoba nemá veškerou moc. Nové album je o systému, který vytváří hlupáky, kteří nás povedou a ohrožují naši budoucnost.

Proč používáte při zobrazení Trumpa tak často obraz klauna?

Protože to je zkurvený klaun.

Ale klaun bývá smutný člověk, jenž dokáže rozesmát ostatní, zatímco tady se spíš směje Trump a smutní jsou ostatní.

To je pravda. Není smutný, je docela šťastný a zbytek světa je smutný. Je to rasistický, fašistický, nacistický, narcistní oranžový orangutan, šířící sračky, ale teď tu je pěknej cirkus, takže si myslím, že je to označení adekvátní.

Na obalu ale klaun není.

Autor obalu Angličan Sam Shearon, byl přítomen části nahrávání. Dorazil později, asi po šesti měsících. Jenom seděl a poslouchal, moc toho neříkal… Jeden den jsem se ho zeptal, jestli udělá obal na tuto desku. Odpověděl, že už je hotový. Druhý den přišel a obal byl dokončený ještě před tím, než byla hotová deska. Zachytil, co jsme chtěli říci, ještě předtím, než jsme to dodělali a měli název.

Jak jste vybíral muzikanty pro současné obsazení Ministry?

Jsou to všechno přátelé. Nedávám si inzeráty do hudebních časopisů „hledám zajímavé lidi“. Burton (C. Bell) z Fear Factory a já jsme spolu už léta. Arabian Prince z N.W.A. taky žije poblíž, DJ Swamp je kamarád mého zvukaře Michaela Rozona, který se mnou natáčel poslední desku.

Ale zvuk je docela odlišný od starších desek, zejména v první část Twilight Zone.

Pořád chodím na jeden bleší trh, vždycky jednu neděli v měsíci. Býval tam cellista, který si říkal Lord of the Cello a hrál za peníze do čepice. Slyšel jsem, s jakou vášní hraje a během posledních tří let jsem se s Pánem cella spřátelil a řekl jsem mu: „Hele, chlape, měl bys být na tomhle albu“. Moc se mu líbilo, co děláme, a tak teď máme v kapele cellistu. To je v pohodě. Věci se odehrávají přirozeně. Deska je mnohem organičtější než předchozí, které jsem udělal během posledních pár desítek let, protože písně nahrávala živá kapela. Přicházeli různí lidé a přinášeli svůj vklad místo toho, abychom pět šest měsíců seděli u obrazovky počítače jen já se svým zvukařem. Myslím si, že při srovnání s předchozími deskami je na poslední slyšet rozdíl. Poslední desku, kterou jsme natočili jako kapela ve studiu, bylo Filth Pig, to bylo v půlce devadesátých let.

 

Na albu je taky hodně scratchů.

Už způsob, jakým jsme pracovali s počítačem od poloviny osmdesátých let, v sobě měl prvky scratchingu, i když jsme neměli DJe. Mám na mysli využití samplů repetitivním způsobem. Teď jsem jen rozšířil obsazení o DJe. DJ Swamp a Arabian Prince, jsou fantastičtí, prostě smetánka. To, co dělají, je špička. Dali zvukové krajině alba něco navíc, jsem hodně spokojený s tím, co udělali.

Kde vidíte vrcholy své kariéry, když se ohlédnete?

Bude to znít jako falešná zpráva, ale já se skutečně neohlížím za svou kariérou, protože pořád pokračuje. Tento rok budu mít tři desky. Pořád přemýšlím o budoucích albech, a ne o včerejších, což je taky důvod, proč pořád hrajeme víc a víc nového materiálu a vyřazujeme další a další starý. Jednou budu mít čas jej reflektovat a uvidím, co byl vrchol. Ale pro každého je vrchol něco jiného, než si myslíš. Vrcholný úspěch neznamená největší štěstí. Ano, jsou tu výjimečné okamžiky, ale ty nejlepší, myslím, teprve přijdou.

Jak jsem už řekl, udělám alba Lard a RevCo. Pak dojde na další desku Ministry, klidně i po Trumpově impeachmentu před dalšími volbami. Potom si dám pár let oraz, usadím se a budu se dívat, co se děje.

Já se neptal na nejlepší desky, ale na okamžiky, kdy jste měl pocit, že jste něčeho mimořádného dosáhl, nebo se vám podařilo něco změnit.

To je pokračující proces. Nemyslím si, že jsem něco změnil, ale když se podíváš na společnost, vidíš generační posun. Když v roce 1968 probíhaly v Chicagu nepokoje, bylo mi deset let, mluvilo se o Československu a pamatuju si, jaké to je být mladý a zaujatý, ale současně nechápat všechny detaily, přičemž úplně totéž vidím u nejmladší generace. Ale taky si pamatuju, že program pomáhali v roce 1968 prosazovat vysokoškoláci. A teď to jsou středoškoláci.

Myslíte aktuální protest proti dostupnosti zbraní?

Jo, otázku kontroly zbraní v zemi, která je v tom tak pozadu. Je potřeba překonat lži. Právě středoškoláci debatu začali. Můžeš namítat, že jsou sami, ale zasáhli je tam, kde je to bolí, v peněženkách. Musíš je zasáhnout v peněžence. A připadá mi legrační, že jsou to právě středoškolští studenti, kdo s tím přišel. V šedesátých letech říkali, že univerzitní studenti jsou příliš mladí na to, aby vedli hnutí. A nyní totéž říkají o středoškolácích. Ale ve věku internetu je možné, že budou brzo prosazovat program deseti nebo dvanáctiletí. Jen doufám, že budu žít dost dlouho, abych viděl protestní hnutí, které už povedou lidi z druhého stupně, pak už budu moci opustit tuto planetu. A další hnutí odporu přijde, protože je to cyklus. Pro společnost je to zdravé, aby mohla růst.

Přidat komentář