Osobu mexického skladatele Fernanda Corony zná dobře i domácí publikum. A to jako výjimečného skladatele, který jako Murcof kombinuje click’n’cut estetiku, ambient a industrial se zvukovou hmotou symfonického tělesa. Jeho jarní vystoupení v pražském kostele U sv. Salvátora v rámci zahajovacího večera festivalu Spectaculare bylo strhující. I když jsme se v jeho podání během let dočkali hned několika stylových úkroků stranou, nový projekt Twin Color vydávající debutové EP jednoduše nazvané Extended Play No°1 je poměrně razantním vstupem na nové pole. „Začal jsem během covidové karantény tvořit materiál na nové album Murcof. První nápady měly jisté klasické znaky projektu, ale brzy začalo být očividné, že se vznikající kompozice ubírají výrazně jiným směrem,“ přiznal v promo materiálech autor. A má pravdu. Už úvodní položka debutového EP nazvaná Fight Part. I je průsečíkem ambientního „čekání na Godota“ a synthwave estetiky projektů jako Carpenter Brut nebo Kavinski. Osmdesátkové vlivy, které Fernando přiznává, jako OMD, Depeche Mode, Thompson Twins nebo Ultravox, dostaly podobu spíše vangelisovského melodického perlení na pozadí Stranger Things atmosféry (i kvůli estetice coveru). V následujícím tracku Tomorrow ještě více vyplouvají na povrch popové tendence, kdy jednoduše čitelnou melodii doplňují i bezeslovné ženské vokály. Třetí track Fight Part. II je typem rytmiky trochu návratem do nultých let, zatímco závěrečná Going Home je baladou, za kterou by se nemuseli stydět ani The Midnight nebo M83. Retro elektronická nálada prvotiny Twin Color je zcela zřejmá. Na druhou stranu, Corona s ní pracuje kreativně, nejedná se pouze o doslovnou parafrázi už dříve existující tvorby. Je zajímavé, jak vybraná jména na experimentální a ambientní scéně se začínají hlásit ke svým popovým kořenům. Mám tím na mysli Richarda Chartiera a jeho převlek Pinkcourtesyphone nebo Williama Basinského a projekt Sparkle Division. Twin Color se z nich jeví ovšem jako nejvíce nadějný pokus.