U-turn Evy Turnové aneb Turnové háje

Všerázná osobnost Eva Turnová je v současnosti nejznámější přede­vším coby baskytaristka novodo­bé verze The Plastic People of the Universe, k čemuž ji možná před­určilo působení v kapele Šílenství Mejly Hlavsy, ale její pole působ­nosti má neuvěřitelný záběr. Hud­ba pro ni není v současnosti hlavní hybnou silou, spíš ji mámí litera­tura a výtvarné umění. Své impre­se předává přátelům a příznivcům na facebooku. Je to pohlazení, kte­ré nezavání sebestředností, ale spíše předává poselství současného uva­žování podobně smýšlejících jedin­ců v současné katastrofické době. Její fenomenální texty přináší také sice útlá, ale ve svém vyznění plno­tučná publikace Turnový háj, jenž je kolekcí fejetonů, které byly publiko­vány v časopisu Instinkt. Vlastně tu žánr není možno jednoznačně určit, nejvíce by se hodil výraz reflexe.
„O duši jsem moc nepřemýšlela, až mi jeden láma v nonstopce řekl, že je na světě jen určitý počet duší a lidí, kteří si myslí, že ji mají, ji právě dost často nemají. Zajímalo by mě, jestli lidé bez duší nemají nic, nebo mají antiduše, stejně jako hmota má antihmotu. Při setkání hmoty a an­tihmoty nastává anihilace, kdy obě formy zaniknou. Stejně tak setká­ní člověka s duší a bez duše by tu­díž obě duše vyrušilo, čímž by se vy­světlila spousta bezduchých vztahů. A moje případné setkání s antitur­novou mě jednou přemění v energii unášenou do antiháje, kde nejsou ani postele, ani trpaslíci.“
Tolik závěrečný citát z fejetonu An­tiháj, který celé dílko završuje. Celá knížečka je prodchnuta humornými i velice niternými traktáty, které svěd­čí o tom, že Eva duši jednoznačně má. Možná až příliš komplikovanou, ale o to upřímnější. Některé stati jsou mož-ná příliš osobní či dobově politicky motivované, ale většinou mají přesah, který jim dává špetku nesmrtelnosti.
Nedílnou součástí Evy Turnové je její výtvarná činnost, která má v pu­blikaci Turnové háje prostor v je­jí portrétní tvorbě. Eva jde však ve svých obrazech do abstraktnějších dimenzí. Napomáhá jí bezespo­ru spolupráce s legendami českého undergroundu, ale i její vlastní ne­utuchající invence. Pohybuje se ve smyčce, která nemá konec ani za­čátek, a tak může v kterémkoliv mo­mentu své tvorby navázat na začátek či konec svých předchozích aktivit. Její krátké sentence zkrátka odráže­jí současnou realitu a vyjadřují a ko­mentují aktuální dění a vývoj myšlení padesátníků se smyslem pro kreati­vitu. Eva vnímá svět a život ve vší komplexnosti i nedokonalosti a do­káže pohlédnout do tváře sobě samé i blízkých či jen kolemjdoucích. Ta­hle kniha je setkáním virtuální reality s absolutním konkrétnem i snovými vizemi a nostalgickými vzpomín­kami. Dadaistický průnik myšlenek spojený s každodenním chodem ži­vota.

Přidat komentář