Zajímat se o nějakou hudbu je nikdy nekončící řetězec dalších zájmů. Hudebních i jiných. Člověku to nedovolí přestat. Zrovna nedávno mi to došlo, když jsem dočítal skvělou knížku Ještě jedno, pane Lehmanne.
Začalo to nenápadně: Na chalupě jsem procházel své staré kazety. Zjišťoval jsem, které z nahrávek ještě nemám na CD. Většinu ano, ale přeci jen, sem tam se nějaké bílé místo objeví. Padla mi do oka devadesátka s kapelou Element Of Crime. „Pane jo, to jsem dlouho neslyšel!“ řekl jsem si a uvědomil si, že ani jedno z těch dvou alb (Basically Sad z roku 1986 a o rok mladší Try To Be Mensch) ještě na cédéčku nemám. Hned jsem to tedy napravil; na internetu stála obě dohromady o dost míň než tehdy ta prázdná kazeta, na kterou jsem si je nahrál. Znovu si poslechnout tuhle německou kapelu byla radost, byť hudebně (jak už název debutu napovídá) to žádná juchanda není. Není divu; skupina byla součástí tehdy velmi silné scény toho ještě „opravdového“ Západního Berlína, plného paradoxů, jaký zdí obehnaný ostrůvek svobody uprostřed totalitního státu mohl přinášet. Už si ani nevzpomínám, jak jsem na ně začátkem devadesátých let přišel. Asi mi je někdo doporučil. Určitě tomu dopomohlo i to, že Try To Be Mensch produkoval John Cale.
Jelikož ale v té době ještě nebyl internet a na rozdíl od takového Cavea a Bad Seeds nestáli EOC ani v popředí zájmu hudebních publicistů, jsem toho o nich tenkrát moc nevěděl. Teď mi stačilo pár kliků, abych si rozšířil obzory u dávno známé pevniny. Tak jsem zjistil, že zpěvák Sven Regener je i spisovatel. Dočetl jsem se, že v roce 2001 vydal knížku, která zaznamenala značný ohlas a časem vyšla i v českém překladu. Pak už stačilo mít kliku a díky kliku v online antikvariátu si ji objednat.
A nezklamala! Příběh téměř třicetiletého, výrazně neambiciózního barmana z Kreuzbergu je z rodu knížek, kde se toho moc neděje, dialogy jsou „o ničem“ a dějinné události (v tomto případě pád Berlínské zdi), byť nadohled, jsou prakticky mimo zorný úhel hlavního hrdiny (vyhnout se protivnému psu na ranní liduprázdné ulici pro něj bylo výrazně větším dobrodružstvím). Přesto toho o atmosféře doby a místa řekne víc, než mnohé rozsáhlé romány nebo historické publikace. Pomáhá i to, že vyprávění je prosycené nenásilným humorem a spoustou hudebních odkazů, které si zase budu moci dohledat. Inu, je to nikdy nekončící řetězec…