Někdy neodolám a koupím si jednu z těch výpravných reedic. Zvláště u svých srdcových alb. Prostě když je to „jedna z desek, na které jsem se zasek“. Člověk si pak často uvědomí, že to nejlepší na celé honosné reedici je, že si opět poslechne původní album. I když raritní bonusy také mají něco do sebe. To se mi potvrdilo, když jsem poslouchal novou verzi skvělé, ale trochu přehlížené desky Bryana Ferryho Mamouna, původně CD z roku 1994. Nyní také jako 2LP nebo 3CD. Potěší, že CD byla vyrobena v České republice.
Deska tenkrát trochu zapadla; v době doznívajícího grunge, vládnoucího britpopu a nastupující taneční scény nebyl asi pro vycizelovaný ambientní pop ideální čas. Ani mezi mými vrstevníky nebyl Ferry takovým pojmem, ale v kapele jsme byli velcí fanoušci a desku jsme vyhlíželi dychtivě! Byli jsme navnaděni o rok starším albem předělávek Taxi a zprávami o první spolupráci Bryana a Briana od dob Roxy Music. Poprvé jsme CD s koněm na obalu viděli u Ondřeje Ježka. Pustil prvních pár vteřin, uznale přikývl, řekl „To bude super!“, a desku zase vypnul. Na soustředěný poslech nebyl čas.
Bryan Ferry není typ tvůrce, který by s každou deskou překvapoval (pomineme-li jeho „bigbandové odbočky“). Má opačný přístup. Minimálně od Avalon, poslední řadovky s Roxy, neustále vybrušuje svůj nenapodobitelný styl. I když Mamouna nebylo hitové album, nemělo „velké“ silné refrény ani chytlavé slogany, zestárlo lépe než většina tehdejší produkce. Pilováním své formule se zde Ferry dotkl dokonalosti. I dneska na mě ta deska působí stejně magicky, jako když tenkrát Ondřej pustil těch prvních pár taktů. A samozřejmě, že tam jsou velmi silné melodie i krásné refrény. Navíc neuvěřitelně šlape, i když ne způsobem, že vás mlátí beatem po hlavě. Je to typ alba, kterému se říká grower, tedy vyrůstač. Opak chytlavých, ale za chvilku otravných hitovek.
Ferry na albu pracoval sedm let, takže je velmi zajímavé poslechnout si různé cestičky, které k němu vedly. Druhé CD obsahuje „ztracené“ album Horoscope, předchůdce Mamouny. To už skoro vyšlo, ale autor ho na poslední chvíli stáhnul, aby ho celé ještě předělal. Třetí disk přináší převážně instrumentální dema a skici písní, většinou z roku 1989, které na Mamouně dotáhl. Ale některé dodělal třeba až v roce 2014 na albu Avonmore! Bryan prostě ví, že dokonalost nejde uspěchat.