Není to tak dlouho, co UNI v rámci celočíslového tématu Blues Brothers přineslo článek o fenoménu Saturday Night Live. Fenomén, který je sice v Americe již 50 let zcela zásadní, ale u nás jsme ho nechytali, takže jsme se tolik nechytali. Zbývají nám jen ozvěny. A paběrky. I ty ale mohou být docela zajímavé.
V druhém roce fungování šou, v prosinci 1977, tam třeba ztropil menší skandál Elvis Costello. Tvůrci původně chtěli Sex Pistols, ti ale zrovna v sobotu asi něco měli, tak pozvali jiné zástupce tehdejší aktuální britské punkové vlny. Costello & The Attractions měli zahrát píseň Less Than Zero. Na zkoušce ji i zahráli, ale když se jelo naostro, Elvis kapelu po pár taktech zastavil a odpočítal pecku Radio, Radio. Z dnešního pohledu to působí docela krotce, ale producenti byli tehdy pěkně rozezlení; ve vzteku někdo na britského písničkáře křičel, že v americké televizi už si nezahraje. (To ale možná netušili, že měli ještě štěstí, že nemohli Sex Pistols!) Naštěstí výhružky nebyly naplněny. V roce 1999 dokonce Costella do SNL pozvali, aby tento mezitím už ikonický okamžik historie pořadu znovu „zrekonstruoval“. Tentokrát ovšem s Beastie Boys, kterým „zarazil“ jejich Sabotage, aby pak společně opět dali Radio, Radio. Beasties asi tato sabotáž nijak nevadila, jsou sami fanoušci, kteří Elvise i The Attractions zmínili na své desce Ill Communication.
Elvis má BB také v oblibě a zvlášť má rád jejich druhé, kolážovitě průkopnické album Paul‘s Boutique. K tomu se zase váže krásná historka, na kterou jsem nedávno narazil. Během natáčení ve svém studiu se jeden z Boys, pravděpodobně v trochu rozjímavé THC náladě, zadíval na zlatou desku Paul’s Boutique na stěně. Těžko říct, jak dlouho na ni zíral, ale po čase si všiml, že počet písniček vůbec nesedí. Zavolal tedy ostatní, sundali desku ze zdi, rozbili sklo a položili ji na gramofon. A přišlo překvapení: Jejich zlatá deska vůbec nebyla jejich deska! Obsahovala nějaké instrumentální verze písniček Barryho Manilowa. Těžko říct, jestli z toho byli naštvaní nebo nadšení, u nich bych tipoval spíš to druhé. Každopádně měli v tu chvíli pocit, že odhalili velké spiknutí gramofonového průmyslu! Mohlo zůstat navždy utajené, protože jakou partu by napadlo rozbít paspartu své zlaté desky a opravdu si ji pustit? Nepočítali ovšem s Beastie Boys…
Ozvěny a paběrky. Ale zajímavé!