Uchamžiky

Občas se to tak semele. Zašel jsem do obchodu s hudebními nosiči. Sice bez závazného cíle, ale v podstatě jsem si chtěl pořídit poslední desku od Sii (nevím tedy jistě, jestli se zpěvačka Sia takhle skloňuje). Jednu písničku od ní mám a líbí se mi. Kamarád David mi v autě pouštěl celé album 1000 Forms Of Fear a neznělo mi špatně. Na allmusic má tato Australanka čtyři hvězdičky z pěti. Zprůměrované hodnocení z různých recenzí na metacritic ukazuje 76%. Všechny ukazatele jsou v pořádku. A jako občasný DJ alespoň zpovzdálí rád sleduji, co se děje v současném „kvalitním popu“ (vím, že to sousloví je hrozné a ani uvozovky tomu moc nepomohou; ale chápete mě, ne?). Album jsem našel hned, výrazný obal, na kterém má interpretka bílou paruku, ale chybí jí obličej, mě zaujal už dříve. A 399 korun se mi za loňskou (tedy stále ještě novou, alespoň z mého ne tak uspěchaného hlediska) desku zdálo jako slušná cena. CD jsem už držel v ruce, ale neudržel jsem se a ze zvyku jsem ještě očima projel regály. A zastavil jsem se hned vedle, u písmene T. Můj zrak padl na kompilaci Tangerine Dream: The Virgin Years 1974–1978. V jednom balení na třech CD, pět kompletních alb (Phaedra, Rubycon, Ricochet, Stratosfear a Cyclone) plus pár bonusů. A za stejnou cenu! Bohužel, proti tomu nemám obranu. Jak jde o německou elektroniku sedmdesátých let a pěkné komplety, jsem nahranej. Takže ty čtyři stovky jsem nakonec stejně utratil, ale úplně jinak než jsem si původně myslel. Sie (opět se pokouším skloňovat, i když to teď vypadá, že jsem se nechal trochu unést a píšu německy „oni“) jsem se v duchu omluvil a pokud se dostane v Austrálii k tomuhle číslu UNI, tak se jí omlouvám i veřejně. Já si to album časem pořídím, slibuji! Ale teď naši domácnost zaplňují zvuky bublavých syntezátorů, vesmírných ploch a pozvolných změn ve skladbách často kolem dvaceti minut. Místo 1000 Forms Of Fear nám hraje Stratosfear. O pár dní později jsem si samozřejmě šel pro druhou část kompletu, The Virgin Years 1977–1983. Ta byla už o trošku dražší, protože obsahuje na pěti cédéčkách hned sedm řadových alb a bonusy. Ale jak jsem řekl, proti německé elektronice sedmdesátých let a pěkným kompletům jsem bezbranný.

Občas se to tak semele. Zašel jsem do . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář