Uchamžiky

Někdy si říkám, kde je ta hranice mezi sběratelem-fanouškem a sběratelembláznem. Jako většina hranic není na pohled patrná. Rád bych měl pocit, že se pořád ještě pohybuji na její bezpečné straně. Myslím si, že se držím. Ani od svých největších oblíbenců se zatím nesnažím sehnat „opravdu všechno“. I když…
Nedávno o tom někde psal Henry Rollins. On jako fanoušek Johna Coltranea považuje za normální, že má všechna jeho řadová alba. Pak možná ještě nějaké kompilace, kde jsou věci, které na albech nevyšly. Potud to považuje za normální fanouškovský přístup – prostě chcete mít všechnu muziku, kterou váš oblíbený umělec vytvořil. S tím se určitě dá souhlasit. Už se ale trochu ušklíbal nad urputným sháněním všech „verzí“ toho kterého alba, různobarevně provedených vinylů atd. Také souhlas. Ostatně Henry Rollins je člověk, kterému bych nerad výrazně odporoval, byť jen na papíře. Jenže ono to s tím sběratelstvím není tak jednoduché. Začíná to nenápadně. Seženete si jednu, dvě desky kapely, kterou máte nějakou dobu v merku. Nadchne vás. Začnete se pídit po dalších. A než se nadějete, máte kompletní diskografii. Kolikrát o nějaké kapele řeknu: „Ty mám komplet“. A myslím tím, že mám všechna jejich řadová alba. No dobře, ještě si tedy doplním živáky. Výběrovku s novou skladbou. Pár singlů, kde jsou nealbové B-strany. Tady přispěli písničkou na soundtrack. První čtyři desky vyšly v nových verzích doplněné o bonusy. Spolupracovali na albech jiných interpretů… Jsme ještě na bezpečné straně oné sběratelské hranice? Myslím, že toto je území nikoho. Kousek dál už začíná čiré bláznovství. (Byť svým způsobem krásné a okolí neškodné.) Tady pomalu nastává onen „Rollinsův zlom“. Žádného interpreta totiž nikdy nemáte komplet! Což možná vypadá jako frustrující záležitost, ale pro sběratele-blázna je to naopak vrchol blaha! Představte si, že by to jednoho dne opravdu sehnal VŠECHNO. Všechna ta japonská vydání, picture disky, limitované edice k Record Store Day, nově zremasterovaná alba i naopak první CD mastery téhož z roku 1985… To by ho položilo. Co by potom dělal? Ještě by to musel začít všechno poslouchat.

Někdy si říkám, kde je ta hranice mezi . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář