Jednou za čas si koupím desku jen podle obalu. Nesmím znát producenta, žádného muzikanta ani písničku – žádné podvody! Prostě se jen nechat zlákat zajímavým nebo divným obalem. Jelikož je to risk, pouštím se do takových nákupů spíše u sekce vinylů kolem padesáti korun. Přinejhorším mám za pade pěkný obrázek.
Vycházívá to tak půl napůl. Ale jednou za čas objevím něco zajímavého, co bych si, nebýt obalu, neposlechl. Také je zajímavé zkoušet, jak fungují asociace vizuálu a zvuku. Člověk si s každým grafickým zpracováním představí určitý typ hudby. A většinou to funguje! Z poslední doby mě takové slepé nákupy (i když vlastně kupuji pouze podle zraku, nikoli sluchu; takže jsou to spíše „hluché nákupy“) napadají dva. Jeden povedenější než druhý. V antikvariátu jsem vylovil vinyl kapely 1994. Ovšem z roku 1978. Vždycky mě baví sledovat, jak vnímali minulost, když byla ještě budoucností. Tomu odpovídal „futuristický“ obal s tištěnými obvody, zdířkami a čudlíky. Takové rádio. Vlastně na rok 1978 nijak futuristické. Ale mám za to, že jakmile se na obal dá jakákoli technologie, byť současná, znamená to „budoucnost“. Deska mě ale trochu zklamala. Doufal jsem, že i muzika bude mít nějaký futuristický nádech, ale byl to v podstatě klasický americký stadiónový hardrock. Ještě s tou zajímavostí, že kapela 1994 (původně se chtěli pojmenovat orwellovsky 1984, ale přišlo jim to málo futuristické… v té době už to bylo „za pár“) se na ty stadiony ani nedostala. Kariéra se nerozjela, kapela rozešla. To když jsem v Radosti zahlédl CD Klause Nomiho z roku 1981, to byla jiná káva! Už podle obalu bylo jasné, že tady žádné mainstreamové snažení a ambice na nominace nebudou. Chlap (no, chlap…) s vizáží nafouklého tučňáka a obličejem klauna, který by děsil nejen děti. A hudba za bizarností obalu nijak nepokulhává: berlínský kabaret, dekadentní disco, nová vlna, opera, zárodky house music. Nomi, vizuální a hudební zjev neworské gay-scény přelomu 70. a 80. let samozřejmě na stadióny ani nemířil. Ostatně mám pocit, že by mu ani nedělalo dobře, vylézat na světlo. Taková hudba na čerstvý vzduch nepatří!
Jistěže mě napadlo, že bych při těchto „hluchých“ nákupech mohl eliminovat riziko a kousek desek si pustit. To ale umí každý. A hlavně, eliminovat riziko znamená eliminovat dobrodružství. A to by byla škoda!
