Udo Pannekeet: Electric Regions

 In and Out of Focus, 2019, 43:51 

Od roku 2016 baskytarista reinkarnované holandské progrockové legendy Focus vzešel z jazzového podhoubí. Vystudoval amsterdamskou konzervatoř a krom vlastního kvintetu Pitch Pine Project, s nímž na prestižním North Sea Jazz festivalu v roce 2008 doprovázel trumpetistu Randyho Breckera, hrál coby sideman s mnoha formacemi a mj. byl členem Tim Langedijk Tria, se kterým nahrál čtyři alba.

V roce 2013 vydal v kvartetu sólový debut On. Tady je na daných motivických základech cítit velký improvizační prostor všech nástrojů – piana, saxofonu, bicích i Pannekeetovy basy. Krásná deska. Ovšem zcela odlišná od letošní druhé sólovky Electric Regions.

Na tu si přizval čtrnáct muzikantů (z nichž je pět kytaristů!) a instrumentální pestrost a místy i mohutnost činí z kompozic až bigbandové záležitosti, obzvlášť když se radostně rozvaří souhra dechové sekce dvou saxofonů, trombónu a trubky – což slyšíme hned v první, titulní a nejdelší skladbě, která pokrývá více než polovinu alba. Aby bylo všem jasno, kdo je tady šéf a skladatel, tak v úvodu baskytara rozetká krátkou melodickou linku, z níž se pak odvíjí mnohobarevnost struktury zvuků, rytmů a stylů do pevně vytvořeného goblénu či koberce.

Různé „regiony“ jsou v kompozici pečlivě a plynule propojeny, aby divákovi připravily skutečné umělecké dobrodružství. Měkce houpavé melodické scenérie, propletené jazzovými intermezzy a harmonicky údivnými detaily se ve správný okamžik zhutní do orchestrální plnosti a citlivě stopově přimíchané zvuky „živého světa“ jen sem tam na pozadí doplňují atmosféru či hudební místopis. Jiným příkladem kompoziční tvárnosti a vyzrálosti autora je pouze tříminutová, velejemná Little Nura, kterou Pannekeet napsal pro svou novorozenou dceru. Citlivá, nástrojově úsporná, jednoduchá melodie vyniká jakoby zranitelností, v hudebním gestu však silou a velikostí. Electric Regions je albem velkého talentu a daru, umět s ním skvěle nakládat.

Přidat komentář