Umělá hmota bude v příštím roce slavit padesát let od svého vzniku, během této dlouhé doby ovšem vytvořila jen málo nahrávek: předchozí album Starej gauner je z roku 2007. Dávno v ní zůstává jen jediný zakládající člen: zpěvák a textař Milan „Dino“ Vopálka. Dnešní multigenerační sestava je ovšem překvapivě stabilní, funguje už patnáct let. Od příchodu klávesisty Vojty Starého zní soubor trochu jinak než kdysi, o nějakém skutečném hudebním vývoji ovšem těžko mluvit. Důležité však je, že skupina zůstává věrná sama sobě, stále působí naprosto autenticky, nic nenarušilo syrovou podstatu její hudby.
Disk má dvě části: základem je koncert z října 2021, obsahující třináct skladeb vzniklých v opravdu velkém časovém rozmezí. V repertoáru převažuje novější tvorba, i když samozřejmě klasické kusy z poloviny sedmdesátých let jako Alkohol z vodovodu, Vymykání nebo My dva a kněz nemohly chybět. Je slyšet, že Umělá hmota pořád hraje se zjevnou chutí; dominuje dokonalý antizpěvák Vopálka, jemuž se hlas po letech řvaní ustálil v jednotně sípavé poloze.
K padesáti sedmi minutám z roku 2021 je přidán devatenáctiminutový blok pěti letitých písní, natočených v březnu 2000 na koncertu v Paláci Akropolis. Tam Umělá hmota hrála víceméně ve stejné sestavě jako kdysi na slavném undergroundovém festivalu v Bojanovicích (1976). Už se tak bohužel nikdy nesejdou – kytarista a skladatel Otakar „Alfréd“ Michl v květnu 2021 zemřel.
Zvuk z Akropole je trochu horší, to ale vynahrazuje dnes už historická hodnota nahrávky, včetně hostujícího saxofonisty Mikoláše Chadimy. Umělá hmota v sedmdesátých letech patřila ke špičce českého undergroundu a dokázala přijít s opravdu osobitým zvukem. Dnes je „Dinovi“ Vopálkovi šedesát sedm a dávno se stal skutečným živoucím dinosaurem; nějaká evoluce už ho míjí, pořád však umí pořádně zařvat.