Trh s hudebními nosiči prodělává dlouhodobou krizi, a tak se stále více objevují dlouho opomíjené formáty. Vracejí se vinyly, které mají sice malý, ale relativně stabilní trh, riskovat si však dovolí jen málokdo a proto se vydávají samplery spřízněných kapel, z nichž některé se dokonce objevují na výrobně lacinějších EP deskách, nebo split alba, kdy každá kapela obsadí jednu stranu desky. To je případ dvou dvojic Unkilled Worker Machine a Tomáš Palucha.
Dokonalý retro obal připomínající nahrávky Supraphonu z konce sedm-desátých let s typickou oranžovou etiketou a sleevnotem trochu mate, snímky pozdějšího Havlova dvorního fotografa Alana Pajera se objevovaly na obalech kapel hrajících trochu jiné žánry, než nabízí Silver Rocket. S art-rockem Petřinova Super-Robota nemá ani jedna z kapel nic společného.
Tomáš Palucha jsou (skutečně jsou, nenechte se zmýlit, Tomáš je také příjmení) další z mnoha posmutnělých kytarovek, nejsou však jen unylí. Už v úvodním Homunkulovi je základní ostinato lehce ovlivněno bluesovou hutností a nechybí ani rycooderovský slide. Rozložené akordy a neúprosně se převalující smutek ale v instrumentálkách jasně převažují, i když Modročerný jazyk psů v závěru graduje podobně jako Homunkulus. I když Jan Tomáš a Libor Palucha občas šikovně využívají automatického bubeníka, aby obohatil jejich zvuk a dodal písním dynamiku, což je patrné zejména v Yaunch, přece jen se nedokáží vymanit z jisté jednopolohovosti a split je pro ně optimální formou. Samostatné album by neunesli.
Unkilled Worker Machine, další projekt Kanaďana Todda Nesbitta z Wollongong, působí jako protiklad Tomáše Paluchy. Remember What We Tought About CIA sice také začíná jako od nějaké posmutnělé kytarovky, ovšem dojem se změní, jakmile nastoupí důrazné bicí. Arpeggia vystřídá zdistortovaná plocha, v níž se jen občas objevují křehčí melodie. Podobnost s White Stripes nebo Kontrol je ale dána především obsazením a snahou o co nejenergičtější projev, ve snaze vytvářet archetypální, rytmem hnaný rockový „bordel“ plný zkreslených a pokroucených tónů, mezi nimiž nechybí ani fuzz. Unkilled Worker Machine by sice také mohli své písně po vzoru Mudhoney pojmenovávat podle kytarových efektů, ale už úvod první skladby a zejména druhá 36 Hours s teskným vokálem a vybrnkávanou figurou ukazuje, že přes ryčný projev má kytarista Todd místy blízko k posmutnělému naříkavému post punku The Cure. Káka mu ovšem svými hutnými bicími nedovolí utápět se ve smutku, a tak v třetí skladbě Your Solution střídá vybrnkávané pasáže s distortovanými plochami.
Unkilled Worker Machine nejsou takovým zjevením jako Kontrol, ale ukazují, že nejzajímavější dění v dnešním rocku se odehrává ve formátu dua. Kdysi typická forma kvarteta, jakou nabízeli The Beatles, a rozšířená občas na kvinteto posílením o další kytaru nebo klávesy, je příliš petrifikovaná a svazující.
Silver Rocket, 2013, vinyl
