Skupinu Uusikuu založili v roce 2006 finští manželé Laura Ryhänen (zpěv) a Mikko Kuisma (housle) během pobytu v Británii. Po přestěhování do Německa pokračují jako finsko-německá kapela, v níž je doplňují Norbert Bremes (akordeon), James Geier (kytary) a Florian Dohrmann (basa). Zaměřují se na finskou taneční hudbu 20. století – tango, jenkku i další tradiční styly, dále na finské verze zahraničních hitů a v neposlední řadě i na vlastní tvorbu. Zpívají výhradně finsky, protože, jak říká Laura Ryhänen, jen ve svém mateřském jazyce dokáže písním vtisknout pravé emoce.
Nové album Piknik, vydané v únoru, navazuje svou pestrostí i lehkostí na předchozí titul Karuselli (2022). Otevírá je svižná swingovka Mata Hari’s Eyes, inspirovaná Lauřinou návštěvou domu slavné špionky v Haagu. Jinak album tvoří hlavně coververze. A i když původní finské melodie (jako tango Iltaan syttyvät lamput z roku 1961) českému posluchači známé nebudou, jiné písně naopak vzbudí pozornost. Sä kaunehin oot s hostující finsko-chorvatskou zpěvačkou Milanou Misic je například finská verze jidiš klasiky Bei Mir Bistu Shein. Disco hit španělského dua Baccara Yes Sir, I Can Boogie (u nás známý jako Já mám ráda boogie v podání Věry Špinarové) kapela upravila do finštiny jako Yes sir, alkaa polttaa. Výrazné housle Mikka Kuismy zazní v písni Kotiviini, finské verzi hitu Summer Wine z repertoáru Lee Hazlewooda a Nancy Sinatra.
Album Piknik je pestrou přehlídkou melodií z 30. až 80. let, proložených autorskou tvorbou. Uusikuu dávají důraz na silné melodie, rytmiku a díky akustickému obsazení posouvají i popové šlágry do vkusné retro polohy. Jako kdyby Ondřej Havelka mezi swingové klasiky 30. let přimíchal popové hity osmdesátek – a ono to skvěle fungovalo. Finština dodává celku lehce exotický nádech, přičemž zůstává to nejdůležitější – jednoduché a dobře zahrané písně.