Emil Viklický: V hudbě potřebuji stále nové informace

Mohlo by se zdát, že biografie Emila Viklického patří k těm notoricky známým. Ovšem i když přijde řeč na v minulosti opakovaně probírané studium na Berklee, památné desky jako Okno, cesty po Státech a spolupráci s Wyntonem Marsalisem, vždy narazíte na poklad dosud nepublikovaných historek. Nebo alespoň příběhů podaných z jiného úhlu pohledu. Když připočteme celou sérii chystaných nových projektů i albových překvapení vylovených z archivů, zjistí posluchač živého vypravování neúnavného muzikanta, že o překvapení není nouze.

 

TRIO OD PROTINOŽCŮ

Vaším nejbližším chystaným albem, které v době vydání rozhovoru bude už na světě, je záznam koncertu z Wangaratta Festival of Jazz & Blues 2018 v Austrálii. Oč jde?

Ve Wangaratta jsme vystupovali v triu s trumpetistou Mirkem Bukovským a saxofonistou Johnem Mackeym. Mirek je muzikant původem z Ostravy, kde studoval trubku na Janáčkově konzervatoři. Pak hrával myslím s Rottrovou. Když k nám v šedesátém osmém vtrhli Sověti, byl zrovna v Jugoslávii a už se nevrátil. Původně chtěl do Ameriky, ale měl příbuzné v Austrálii, a tak nakonec zamířil k protinožcům. A stal se tam opravdovou hvězdou, což se u nás bohužel moc neví.

Webové články Miroslava Bukovského označují za významného pedagoga, působícího na canberrské Australian National University School Of Music.

V Austrálii muzikantům nic jiného nezbývá. Tamní velké hvězdy se buď usadí v Evropě či Americe, nebo, chtějí-li zůstat doma, musí učit. Protože například v Sydney fungují jenom dva jazzové kluby, i když tam žije pět milionů lidí. V Praze máme, nebo jsme aspoň před covidem měli, šest sedm klubů, kde se hrálo denně. Vždy říkám zdejším mladým hudebníkům, ať si váží toho, co u nás mají, že se mohou zdokonalovat častým koncertováním.

V roce 2019 jste měl Bukovského i Mackeyho jako hosty v Jazz Docku, ovšem album zachycuje asi vůbec první společné hraní, je to tak?

Mirek přijel do Prahy poprvé v roce 1990, zahrál si s mým triem v Redutě. Pak ještě v průběhu let několikrát. Ale s Johnem Mackeym jsem se opravdu setkal až v Austrálii na podzim 2018.

Dva dny před festivalem jsme vystupovali s Mirkem v duu v muzeu v Canbeře, teprve ve Wangaratta jsme hráli v triu. Ale samozřejmě jsme předtím zkoušeli. Mirek je Moravák, okamžitě věděl, o co jde, ale i John se hned nádherně chytil. Ostatně, skladby znal, protože měl moje desky s Jirkou Mrázem. Přitom trio bez rytmického nástroje, s pianem a dvěma sólisty, je složitější disciplína. Koncepci jsme si stihli ujasnit a myslím, že vystoupení dopadlo velmi dobře. Natočilo ho prestižní australské rádio ABC, které chvíli váhalo, zda poskytnout nahrávku k vydání Galénu, ale posléze se s dr. Houdkem dohodli. ABC Radio si ponechalo práva na digitální distribuci, Galén vylisuje fyzické CD. Což šlo domluvit pravděpodobně jen díky tomu, že tyhle malé krabičky už přestávají mít z obchodního hlediska smysl. Mladá generace už nemá CD na čem přehrát. Na druhé straně, je hezké mít v ruce hotový artefakt s výtvarným řešením, fotkami a doprovodným textem. Od pana doktora Houdka je milé, že do něj investuje.

Ještě hezčí a také lépe hrající artefakt je ovšem vinyl.

Elpíčka mám samozřejmě rád, ale ta si může dovolit vydávat jen málokdo. Japonská firma Venus Records, která vydává moje jazzové nahrávky, vinyly dělá, což je skvělé. Vždycky mě pobaví, když si posluchači například v Chicagu přinesou k podepsání moje LP, které jsem v životě neviděl. Když se ptám, kde ho vzali, říkají, že si ho objednali z Japonska. Mimochodem, takto jsem se seznámil se sběratelem jazzových plakátů R. Howardem Courtneym, jehož úžasná sbírka je již digitalizována a dostupná na webu.

 

HAVEL, MARSALIS A AMERIKA

Kvůli čínské chřipce se posouvá newyorská světová premiéra vašeho druhého melodramu objednaného Wyntonem Marsalisem, propojujícího hudební vyjádření s texty Václava Havla. Jak se vlastně situace vyvíjí?

Melodram jsem dopsal a odeslal do Lincoln Centra začátkem března 2020. Marsalisův manažer mi původně volal, že bychom navázali na předchozí havlovský melodram Mystery Of Man (Tajemství člověka, 2004) v říjnu 2020, kdy budou zase pořádat večer melodramů. Tématem chystaného večera byla freedom, svoboda.

Dostal jsem zadání opět použít texty Václava Havla. Zatím to vypadá tak, že by odložená premiéra mohla proběhnout u příležitosti midterm elections, doplňovacích voleb do amerického parlamentu, tedy na podzim 2022.

Mohlo by se zdát, že biografie Emila Viklického . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář