Václav Vokolek: Definice revoluce

Tahle akce se měla konat původně v klubu Rybanaruby, jemuž však byla ze dne na den vypovězena smlouva a pro své zaběhnuté aktivity hledá nový prostor. Protentokrát se podařilo přesunout improvizační vystoupenívokolek inspirované výtvarným cyklem Václava Vokolka do podzemí holešovické kavárny Liberál, která je pro podobné záležitosti jistě příhodná. Domáckou liberální atmosféru umocnil hned na začátku fakt, že ve chvíli, kdy se organizátor Pavel Straka chystal představit zúčastněné muzikanty, navrhl Mikoláš Chadima, že by bylo lepší představit publikum a hned se toho také ujal. Znal je totiž povětšinou osobně. Definici revoluce samu o sobě nelze považovat ani za nějaký postulát a de facto ani za grafickou partituru. Je to spíš úvaha složená z útržků a protimluv, které vybízejí k určitému zamyšlení a hudebně se dají interpretovat skutečně svobodomyslně. Sestava byla tentokrát řádně nabasovaná – Jan Střížovský zvolil nakonec oproti avizované tubě baskytaru, kontrabasů se chopili Jiří Matys a Martin Lauer a basklarinetu Jiří Durman. Rockový drive celého večera zdůrazňovala elektrická kytara v rukách španělského hráče Santiaga Lopéze a i Chadimův saxofon měl tentokráte rockovější kadenci. Elektronické koření Jana Faixe pak skvěle dobarvovalo celkový sound a výraznou složkou byly strohé perkuse Jana Chaluše v podobě akustické kytary pokryté dekou a dva činely, ale každý úder tady hrál podstatnou roli. Podobné seance, jež se odehrávaly v Ryběnaruby buď coby doprovod k němým filmům či grafickým partiturám Jana Steklíka i Václava Vokolka měly vždycky specifický esprit, což určovalo již proměnlivé obsazení. Někdy se blížily k jazzovým jam-sessionům jindy k abstraktní vážné hudbě, oné středeční noci mi to evokovalo improvizační linii rock in opposition, což vlastně výrazně sedělo k danému, byť nedeterminačnímu tématu. Čišela z toho určitá nespoutanost, v níž ani příliš nehrála roli nějaká komunikace mezi jednotlivými hudebníky, kteří si povětšinou hráli po svém, ale jako celek to dohromady poměrně fungovalo. Vlastně i výstupy Pavla Straky, který chodil čas o času překliknout obrazový doprovod tam nějak ústrojně zapadaly i anarchistický odchod Jana Faixe, který vyžadoval pauzu a když se k němu nikdo nepřidal, udělal si ji sám, byl dokonalou součástí celého happeningu. Výraz happening je možná někdy vnímán jako specifická akce, v tomto případě bylo důležité, že se děje něco inspirativního, spontánního a navzdory smutné skutečnosti s vypovězeným nájmem. Byl to takový tmelící večer plný revoluční pohody.

Café Liberál, 18. května 2016 Praha

Přidat komentář