Série alb, mapujících pódiová setkávání Vladimíra Merty, dospěla k záznamu brněnského koncertu „Písničkáři 85“ z 9. března 1985. Záznamu sice známému z předchozích vydání samizdatových i oficiálních, ale citlivě editovanému a hlavně po zvukové stránce vycizelovanému. K Mertovi se tu postupně přidávají dva členové experimentujícího jazzového kvarteta Ornis, zpěvačka Mirka Křivánková a houslista (který nechce být jmenován, ale podle kapely ho lze snadno identifikovat), a také klávesista Emil Viklický s bubeníkem Milanem Vitochem. Improvizované koloratury, vyhrávky i sóla pak samotného Metru inspirují k ještě větším neobvyklostem, než bývalo a bývá na jeho koncertech zvykem, a poslouchat známé písně s opět jiným feelingem, toť radost. Nejvíce se náhodná sestava rozparádí v příběhu Tuláci s lepkavými vlasy do jakéhosi cikánského tanga, přirozený základ ke košatícímu doprovodu nabídlo blues Kristovy roky. Z písně V indexu dvacet let dělá pravidelný rytmus bicích a celý doprovod, působící připraveným dojmem, málem folkrockový hit, kořeněný ovšem sóly Křivánkové a Viklického. A housle nejvýrazněji přidávají na dramatičnosti Madoně Decibelle.
Albu je přifařen bonus „odjinud“, související ovšem s brněnským záznamem rokem vzniku i neobvyklou sestavou hostů: Praha magická, jak zazněla 14. září 1985 na festivalu v Lipnici nad Sázavou s podporou Ivy Bittové, Pavla Fajta a Olina Nejezchleby. Zvukově sice nejde o nejvyváženější snímek, jenže píseň tehdy v amfiteátru pod hradem vyzněla vážně magicky, což se nedá zapomenout. Ono dávné mrazení v zádech se dostaví i při poslechu CD. I když možná idealizuji, omlouvám se za osobní hodnocení (pro jednoho zelenáče tehdy šlo o iniciační zážitek), mám pocit, že ta atmosféra je čitelná i dnes pro mladší generace publika. Pro album platí vše o svědectví doby, s její nesvobodou, ale také spiklenectvím třeba mezi muzikanty i diváky. Díky za tohle zpřístupňování archivů.