Vladivojně La Chia vychází na začátku října nové, čistě sólové minialbum Tam v hluboké tmě tepe a září, jež se přístupem hodně liší od přechozího Hrdinům naší doby s velkou kapelou a zhudebněnými básněmi Anny Barkové. Novinka, pro kterou si Vladivojna napsala sama hudbu a texty, se dočká i živé podoby v podání nově sestavené skupiny Tepe a září. Záběr umělkyně, která vytváří také scénickou a filmovou hudbu, je však ještě větší – na příští rok připravuje operu, ve které se objeví i čtvrttóny.
Zdálo se mi to, nebo je skutečně nová deska velmi osobní?
Je to zatím asi nejosobnější deska, kterou jsem vytvořila. Její vznik měl zvláštní průběh. Původně měl vyjít vinyl se živým akustickým sólovým koncertem, který jsem odehrála v září v Domě U Kamenného zvonu v rámci výstavy Light Underground, pořádané Galerií hlavního města Prahy. Repertoár se tehdy skládal ze starších písní, které běžně hraji na svých sólových koncertech, ale ještě nikdy nebyly vydané. Nakonec se ale v mém životě stalo tolik emočně silných věcí, že jsem měla potřebu je zaznamenat do zcela nových skladeb a od akustiky jsem se odklonila spíše k elektronice. Jediná písnička z onoho živého vystoupení – Neklidná noc –na albu je, protože mi tam koncepčně sedí. Součástí vinylu bude i cyklus erotických grafik (suchá jehla), které jsem spolu s celým albem připravila během lockdownu.
Proč je deska z doby lockdownu o erotice?
No, erotika má na tomhle albu zvláštní význam, protože jsem se v tu dobu čerstvě zamilovala a hojně si užívala všeho, co tento stav nabízí. Vždycky jsem byla jako taková houba a nasávala všechno, co se kolem mě děje, a pak to zpracovávala do hudby nebo textů. Tohle bylo pro mě bylo dost silné téma. Určitě má na tuhle desku také vliv atmosféra středověkého sklepení, světlo versus tma, erotika versus mystika a taky těžký úraz hlavy, který se mi stal na konci roku. Během něho jsem se dostávala mimo své vědomí.
Na to, že je deska hodně o lásce, působí zvukově až chladně, měl jsem u ní pocit, jako by se vše odehrávalo za tlustým sklem.
Nevím, na tohle asi nedokážu odpovědět, protože ji takhle nevnímám, ale možná na to má podvědomě vliv to středověké sklepení, kde to všechno začalo, a ovlivnilo to zvuk desky.
Jaké to je hrát naživo intimní písně, které jste natáčela sama ve studiu?
Postavila jsem kvůli tomu úplně novou kapelu Tepe a září, se kterou budeme poprvé hrát v Jazz Docku 9. října a pak ještě v Brně a v Ostravě. Chci, aby to znělo jako na desce, protože všechny starší desky, které jsem vytvořila, jsem se pro koncerty snažila přearanžovat tak, aby sedly aktuálnímu nástrojovému obsazení kapely. Písně často zněly úplně jinak. Teď jsem hodně pracovala s elektronikou, ale použila jsem také akustické kytary a hrála si se zvuky věcí, které mě obklopovaly. Byly to například nože, tibetské zvony, štětce nebo Venušiny kuličky. Přála bych si, aby to živé provedení sedělo co nejvíce k originálu. V nové kapele hraje na klávesy Karolína Šustová, na elektronické a akustické bicí Jan Horváth a na basu Tereza Čepková. Na těchto třech koncertech se objeví ale také moje dlouholetá spoluhráčka Terezie Vodička Kovalová, se kterou odehraji v duu první polovinu koncertu. V ní se soustředíme na mé starší i novější věci, které běžně hráváme. Od příštího roku však budu hrát buď čistě jen s Terezií v duu, nebo s kapelou Tepe a září.
