Vojenské balady jako apel na lidskost

Se slovenskou písničkářkou ZUZANOU HOMOLOVOU jsme se sešli nad novým albem Keď vojačik narukoval. Za ně je skupina Trojka Zuzany Homolovej (ve složení Zuzana Homolová, Samo Smetana a Miloš Železňák) nominována na cenu Radio_Head Award v kategorii World music a folk. Konečné výsledky budou zveřejněny až 15. března, ale nezávisle na nich platí, že pásmo vojenských písní v bohatých a originálních aranžích Miloše Železňáka a v civilním a přitom mimořádně silném podání Zuzany Homolové patří k nejsilnějším slovenským nahrávkám minulého roku nejen ve zmíněných žánrech.

 

 

Mezi některými vašimi nahrávkami byly obrovské časové rozestupy (deset let mezi Slovenskými baladamiTvojej duši zahynúť nedám). Tentokrát jde o třetí album od roku 2013. Mohu tomu rozumět i tak, že prožíváte hudebně plodné a šťastné období?

Spolupráce s kolegy ve skupině Trojka Zuzany Homolovej mě baví a současně i inspiruje. Mezi koncertováním s lidovkami mě Miloš Železňák ponoukl k tomu, abychom sebrali dosud nezveřejněné zhudebněné básně z doby i před několika desetiletími, zrekonstruovali jsme je a on se postaral o jejich instrumentální úpravu na albu Medzi dvomi prázdnotami. Je to tedy opravdu zajímavé období. Mezitím se totiž udála ještě epizoda s pražskou skupinou Ondřeje Škocha Nitky, která mě pozvala k natáčení alba zhudebněných překladů poezie Suzanne Renaud, manželky českého grafika a básníka Bohuslava Reynka, s názvem Prší na habry.

 

Po albu zhudebněné poezie Medzi dvomi prázdnotami a po zmíněné epizodě s poezií Suzanne Renaud jste se vrátila ke svým oblíbeným lidovým baladám. V čem je to pro vás jiné, zpívat text známého autora a zpívat lidovou píseň?

Lidovou píseň se snažím zpívat co nejpřirozeněji, bez jakýchkoli ozdob, bez afektu. Oproti tomu ve zhudebněné poezii je větší prostor pro to, abych si mohla dovolit víc se odvázat, více improvizovat.

 

Zatímco v 70. a 80. letech jste čekala, až se dostanete do edičního plánu Opusu, dnes podobné administrativní a hlavně politické překážky nehrozí. Jak vůbec v současné době probíhá vaše komunikace s vydavatelem? Nabízíte vydavateli své nové nahrávky, nebo vás naopak Shina za Slnko Records oslovuje, jestli nemáte něco nového?

Dnes je samozřejmě jiná situace a nikomu nic nebrání vydat album klidně každý týden… Shina ze Slnka je obdivuhodná nejen tím, co dělá s Danem Salontayem v kapele Longital, ale i svým fantastickým nasazením editorky skvělého vydavatelství. Myslím, že dostává tolik nabídek, že nemůže všechny akceptovat. Vždyť od nápadu založit Slnko Records před osmnácti lety už vychází 111. album a čerstvá bilance z Radio_Head Awards znamená pro Slnko devět nominací! Co se týká našeho Vojačika, před více než rokem jsem Shině řekla, jaký máme záměr – že jsem vybrala různé písně týkající se všech možných válek ke stému výročí ukončení té „velké“, první světové. Souhlasila, pomohla nám s grantem, zařadila do edičního plánu a vydala CD.

 

Jaký je vůbec váš vztah k vojenství? Berete vojáčky a vojáky v písních jako postavy z dávné minulosti, nebo ty písně mají co říct i v dnešní době?

My jsme sice poválečná generace, ale užili jsme si dost ideologie a hrdinských činů sovětské armády, čímž si nás ovšem téma vojenství vůbec nezískalo. Naopak. Až když jsme zmoudřeli a dalo se cestovat, navštívila jsem země a kraje, kde najdeme stopy po bojištích první světové války – hřbitovy, zákopy, památníky… Delší dobu nahlodávalo toto silné téma, umocněné navíc různými projevy a událostmi ze současnosti. A já neznám lepší apel na lidskost než nadčasové lidové příběhy.

 

Jakým způsobem tedy probíhal výběr písní na album?

Všechna moje dosavadní alba obsahovala příběhy týkající se různých válek. Zpočátku mi i přišlo líto, že některé balady o válce jsem už vydala na jiných titulech. Ale našla jsem tolik zdrojů, že jsme se nakonec některých písní museli vzdát. Skladby jsem vybírala téměř rok, Miloš je mezitím aranžoval a já jsem postupně doplňovala další. Sama jsem pak hledala jejich ideální podobu a postupně jsem je od léta zpívala do Milošových aranží. Většina z nich mi vyhovovala a jen několika písním jsem sama navrhla „tvář“. Samo Smetana stál mezitím mimo, byl zahleděný do nového alba své Bandy a jeho vstupy – housle, violu a zpěv – jsme natáčeli nakonec, když už byla vize alba jasná. Jako nejbizarnější nápad mi přišel Milošův návrh, abych nahrála titulní píseň Keď vojačik narukoval v té podobě, v jakém jsem ji sama hrávala před třiceti lety…

 

Četl jsem, že jste ve studiu tentokrát hodně dali na první impuls, více než na dodatečné úpravy. A celkově prý natáčení probíhalo jinak než v případě předchozích alb. V čem to tedy bylo jiné pro vás osobně?

Dosud jsem materiál na alba připravovala vždy z písní, které jsem si sama osvojila a kterých se teprve potom ujali jiní aranžéři. Nyní byla startovací rovina stejná pro aranžéry i pro nás interprety. Navíc jsem vybírala písně i pro Sama (on sám si přinesl pouze Ference Jožku), aby byl na albu zastoupený hlas hlavních aktérů – vojáků. Nahrávání zpěvu bylo opravdu víceméně „z první vody“ a já jsem se snažila být co nejcivilnější. Myslím, že tak silný materiál si nevyžaduje nějaké „šponování emocí“.

 

Já u tohoto alba znovu žasnu, s jakým množstvím nástrojů dokáže přijít Miloš Železňák…

Ano, aranžování a produkce se tentokrát ujal opravdu výlučně Miloš. S podklady se piplal už rok předtím, než šel do studia. Během tohoto dlouhého procesu jsem se občas ve studiu objevila i já, abych vyzkoušela své party… On v tom ale byl dokonale zakousnutý a celé to udělal nádherně, pestře, originálně. Jen některé skladby jsme dělali společně naživo a Miloš do nich potom nahrál další nástroje, případně Samo svůj zpěv, housle a violu nebo Lukáš Lacko gajdy a píšťalu.

 

Po boku zdatného instrumentalisty Miloše Železňáka se také změnila vaše role kytaristky. Ostatně tuto změnu jsme spolu probírali už v roce 2011. Znamenal pro vás ale vznik Trojky Zuzany Homolovej i jiný přístup ke zpěvu?

Je velmi příjemné, že se mohu spolehnout na spoluhráče. Mohu se samozřejmě lépe soustředit na zpěv a vnímat i publikum. A také si lebedím při hře svých skvělých partnerů.

 

Proč jste si jako hosta na album pozvali Ivu Bittovou?

Jednou v létě mi zatelefonoval synovec, že se vrací z Ivina koncertu na nějakém hradě na Moravě. Zeptal se, jestli ji nechci do projektu pozvat. Vnukl mi tedy tu myšlenku a já jsem si Ivu – i když byly písně už nahozené – hned dokázala na albu představit. V jednom případě jde o nářek milé a v druhém o prostopášný příběh ženy, která bere podporu za muže v první světové válce. S Ivou jsem se spojila, ona hned souhlasila, ale protože byla na podzim hodně na cestách, nemohli jsme se osobně sejít ve studiu. Poslali jsme jí tedy podklady písní a ona nám poslala svou nahrávku. Miloš ji potom vmixoval do celku a nakonec jsou tyto dvě písně nejexpresivnější na celém albu.

 

Vedle Ivy Bittové jste si na album jako hosta pozvali už zmíněného Lukáše Lacka ze skupiny Páni času, loni nominované za debutové album Zelené sihote na Radio_Head Award. Sledujete nové slovenské skupiny, které se věnují lidové hudbě?

Tato spolupráce vznikla tak, že jsem měla představu oživit romanticky laděnou francouzskou píseň Brave capitaine gajdami. Lukáše znal Samo. Pozvali jsme jej do studia a využili jsme jej i jako hráče na píšťalku. Se skupinou Páni času jsem se seznámila až poté, co jsme se potkali ve studiu. Co dělají, je velmi pěkné. Ale zajímavé bylo Lukášovo vyjádření na našem křtu, že s takovou hudbou, jako děláme my, se nikdy předtím nesetkal. Takže jsme si kvit. Jinak já se snažím registrovat, co se děje kolem nás. Zdá se mi, že zájem o folklor obecně vzrostl, ale netuším, kam se bude ubírat a jak dlouho to potrvá…

 

Jak moc kapelám, jako je vaše, pomáhají instituce typu WOMUSK (World Music from Slovakia)?

To je dobrá platforma a myslím, že její úspěch vystihuje nedávné ocenění mezinárodních odborníků pro World Music Festival Bratislava – vítězství v kategorii Nejlepší malý a střední festival a Nejlepší nový festival.

 

Jste stále v kontaktu se svými spoluhráči ze starších alb, Vladimírem Mertou, Jiřím Stivínem a Vlastou Redlem?

Ano, s Vladimírem Mertou jsem v kontaktu poměrně často. S panem Stivínem si vyměňuji PF a příležitostně si zajdu na jeho koncert. A s Vlastou Redlem je to podobné – naposledy byl kmotrem našeho Vojačika.

 

Vaším velkým tématem není jen hudba. Na Facebooku často sdílíte příspěvky týkající se přírodních rezervací, ekologických témat apod. Snažíte se na tyto problémy upozorňovat i při svých koncertech?

Jsem jedním z ambasadorů ochranářského sdružení profesionálních odborníků na životní prostředí. Intenzivně vnímám jejich aktivity, podporuji je a snažím se je šířit dál. Mám radost, když se někdy podaří zastavit nějaký devastační plán. Je nejvyšší čas, aby si lidé uvědomili situaci a začali ji vnímat. Na koncertech to nedělám, ale ve škole velmi často.

 

 

Napsat komentář

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.