WET LEG: Moisturizer

Pětičlennou britskou kapelu, původně dívčí duo, jsem pro sebe objevil před třemi lety po jejich nadmíru příjemném vystoupení na festivalu Primavera. Během té doby nejenže dostala za svůj debut dvě Grammy a Brit Awards, ale i vyrostla v jednu z největších pódiových senzací dneška, hrající před desetitisícovými davy, a se svým aktuálním druhým albem v půlce července sesadila znovuobnovené Oasis z čela britské hitparády. Přesto je pořád překvapivě označována za alternativní kapelu.
A je fakt, že když spustí temná basová linka úvodní skladby, rozhodně to nezní jako něco, co by si například český rozhlasový éter pustil přes práh. Magie zpěvu PJ Harvey, zdánlivě obyčejná nekompromisnost Pixies a všudypřítomná energie, to jsou Wet Leg na svém druhém albu. Skladby prozrazují cit pro tradiční písničkářství i chytré melodie, ale zároveň i chuť nedělat „to“ jako všichni ostatní. Producent Dan Carey si excelentně pohrál se zvukem, je z toho znát nejen to, že má kapelu dobře „přečtenou“, ale že také pracoval i na dalších nahrávkách, v posledních letech úspěšných a za progresivní považovaných kapel – Black Midi, Squid nebo Fontaines D.C.
Druhé album rychle proslavených umělců bývá docela důležité. Může být potvrzením výjimečnosti, anebo také prozradit, že šlo jen o náhodu. Tyhle skladby ale znějí sebevědomě a samozřejmě, stejně jako znovu čerstvě, nápaditě, živelně a zábavně. A přestože jsou jejich texty plné milostných motivů, spíš než obvyklá klišé se do těch písniček propisuje radost ze života, mládí zúčastněných, a i určitá tanečně-punková drzost. A ještě jedna věc je důležitá – i když se kapela nechala slyšet, že trojice původně koncertních muzikantů už je považována za plnoprávné členy, je zjevné, že v téhle kapele vládne matriarchát. A i to jí dodává onen stěží popsatelný „sexy šmrnc“.
Chcete-li si tak – i třeba na dobrou náladu – pustit typicky letní album, svůdné, energické a žensky hravé, byla by hloupost se téhle nahrávce vyhnout.