Wohrre, Spinifex

Ostrava, Antikvariát Fiducia, 16. 4. 2022

Foto: Tomáš Polášek

Prostor Fiducia na rohu Nádražní a Mlýnské ulice, poblíž Stodolní, je centrum ostravského kulturního dění v mnoha směrech. Konají se tu nejrůznější výstavy, diskusní večery o literatuře i výtvarném umění a mnoho dalších aktivit. V neposlední řadě je zde pak vyvýšená galerie, kde se odehrávají též koncerty avantgardní hudby.

Oné úplňkové velikonoční soboty byli diváci přítomni zcela prvního vystoupení nové formace WOHRRE, která se zde de facto zrodila přímo na pódiu, neboť nebyl čas udělat ani zvukovou próbu. Ovšem výsledek byl zcela fenomenální. Bubeník Viki Wojtanovský (jinak opora jazzcoreové úderky Massola) tu byl udavačem kromobyčejných rytmických paternů, Martin Režný vše spaceoval hrou na modulární syntezátor a analogový nástroj Wing Pinger, jež mnohdy obhospodařoval šroubovákem a utěrkou, a do toho se ústrojně vlínala trubka či křídlovka Štěpána Hrušky v duchu Jona Hassella i Milese Davise, a přesto celkem originální a nosně vzletná i drtivě dusící. Zkrátka žádné tápání nebo hledání se, ale jednoznačně symbiotický útvar, který se již v embryonálním stavu předvedl jako svébytné poselství světu, že tohle je o hloubce i nadhledu, uvolněnosti i razanci.

Nadnárodní úderka Spinifex se prezentovala tentokrát především skladbami ze svého zatím posledního opusu Beats The Plague. I když v tomto případě jde o velice promyšlené kompozice, hlavní roli zde hraje nesmírná spontaneita všech hráčů. Otvírák Nillepez z pera belgického trumpetisty Barta Marise je jakousi anténou, která dokonale determinuje jejich velkokapelový sound. Následná zbrusu nová věc od nizozemského kytaristy Jaspera Stadhouderse A Faint Smell Of Meat má v sobě hravou impulzivnost a vehementnost. Tvorba německého saxofonisty Tobiase Kleina tu byla zastoupena lehce orientem střiženou skladbou The Voice Of Dust And Trash a nesmírně živočišnou vychytávkou Zoowiezoo. Medley dvou drobnůstek portugalského baskytaristy s hřmotně ponorným zvukem Goncala Almeidy Fuck The Pest/Sex + Pestilence měla až thrashmetalový nádech a další Stadhoudersova rozsáhlá věc I´ll Call You In A Hundred Meters s meditačními komponenty byla dokonalým vyvrcholením i katarzí. Mezi skvělé momenty patřilo vzájemné pošťuchování dechové sekce, kde se brilantně uplatňuje také americký saxofonista John Dikeman a někdy až těžko pochopitelné breaky německého bubeníka Philippa Mosera.

Pokud jste tenhle nezapomenutelný zážitek prošvihli (případně si ho nechali ujít i následného dne v žižkovském klubu Punctum), vězte, že nabušenost Spinifex si můžete ještě užít 21. května v pardubickém Divadle 29 nebo den poté na Ponavafestu v Brně. A WOHRRE (kteří se ale mohou v budoucnu maskovat i pod nálepkou VIMAŠŤ) by slušeli nejedné alternativní akci.

Přidat komentář