Womex 2022

Lisabon, Portugalsko, 19.–23. října 2022

Pro festivalové organizátory od Szigetu přes Roskilde až po Respect a Colours of Ostrava je Womex nenahraditelnou příležitostí. Právě na této podzimní přehlídce je nejlepší šance vybrat účinkující na letní festival. Akce propojuje showcasové koncerty, konferenci i prezentace, název je zkratkou pro World Music Expo. První ročník se konal jako téměř spiklenecká sešlost pro 250 registrovaných delegátů roku 1994 v Berlíně, dnes je počet návštěvníků desetinásobný. Zaměření na hudbu světa zůstává, místo konání se v průběhu dekád periodicky mění, přes Brusel, Marseille, Stockholm, Essen, Kodaň, Santiago de Compostela až po Budapešť, kde se Womex konal roku 2015, poprvé na východ od bývalé železné opony. Hostitelská země pomáhá akci financovat a výměnou získá příležitost prezentovat vlastní kulturu. Poslední ročník Womexu proběhl v říjnu v Lisabonu. 

Akce je tradičně příležitostí pro hudebníky z Afriky. K nejsilnějším zážitkům programu patřila francouzsko-marocká skupina Aywa. Ve výbavě má jak moderní elektrické nástroje, tak i tradiční africkou loutnu ngoni, její styl je strhující fúzí vlivů ze severní i západní Afriky, včetně transovních rituálů bratrstva Gnawa. Vedle hudby nabité energií je v programu i místo na intimní a komorní žánry. Irská písničkářka Dani Larkin nazvala své debutové album Notes For a Maiden Warrior, Slova pro dívčí válečnici, a její odpolední sólový koncert uvedl jeden z nejrespektovanějších britských folkařů Sam Lee. Podobné kouzlo měl i čistě akustický koncert estonské dvojice Duo Ruut. Nástrojem dua je citera, která je pilířem hudebních tradic jak v Estonsku, tak i v sousedním Finsku. Osobitý styl muzikantek stojí na nezvyklém přístupu, hrají totiž čtyřručně na jednu citeru, výsledek samozřejmě ovlivňuje i vzájemná interakce.

Hudbu z jižní Koreje jste mohli slyšet snad na každém z předešlých ročníků Womexu. Nebyl to ovšem komerční K-pop, ale překvapivě srozumitelné propojení tradičních nástrojů s moderním myšlením. Ke světovému úspěchu korejské hudby přispívá nejen síla místních kořenů a fundovaná podpora z veřejných zdrojů, ale i fakt, že hudbě se tu věnují hlavně ženy. Což není výsledek náhody, ale společenských zvyklostí: pokud se v korejské rodině narodí syn, rodiče ho posílají na bojová umění, kdežto dcery chodí na lekce klavíru, který později vymění za nějaký typicky korejský nástroj. Skupinu Groove& tvoří tři hráčky na perkuse, z nichž dokáží vykouzlit překvapivou mozaiku zvukových barev i melodií. Vystoupily v majestátním lisabonském divadle Tivoli. Každá z muzikantek měla kolem sebe širokou paletu různorodých nástrojů, čistě perkusivních i melodických. Specialitou byly rámy připomínající šachovnici, místo šachových políček ale obsahovaly celkem šestnáct miniaturních kovových gongů. 

Na melodické bicí nástroje hrála na Womexu též mexická skupina Son Rompe Pera. V tomto případě se ovšem jednalo o obrovité marimby, které jsou původem z Afriky. V čele sestavy stojí bratři Kacho a Mongo Gamovi, v rytmu slyšíme především latinskoamerickou cumbii, výsledek propojoval zvukovou syrovost garáže s temperamentem mexické tančírny. 

Do programu se promítla i hostitelská role Lisabonu, silnou část nabídky tvořila hudba portugalsky mluvících zemí, včetně Brazílie a Kapverdských ostrovů. Ty byly kdysi portugalskou kolonií a s Portugalskem dodnes udržují silné obchodní i kulturní styky. S nostalgickými písněmi v kapverdské kreolštině ve volném tanečním rytmu vystoupil zpěvák Tito Paris. Ten žije v Lisabonu, původem je z kapverdského ostrova São Vicente, odkud pocházela i Cesaria Evora, vůbec první zpěvačka, která proslavila kapverdskou hudbu po celém světě. 

Hudba Kapverd, Portugalska a Brazílie vytváří množinu stylů propojených jazykem i kulturou, které se v průběhu historie ovlivňovaly, a často přitom vznikaly unikátní novotvary. Přesně tenhle druh individualistického projektu, silně kořeněný Afrikou, představil na Womexu brazilský zpěvák a bubeník Guilherme Kastrup, navíc talentovaný skladatel a aranžér. Jeho koncert spojoval spiritualitu afro-katolického náboženství candomblé s ničím neomezovanou hravostí aplikovanou na odkaz vážné hudby. I to je typicky brazilská věc. V době napoleonských válek odešel celý portugalský královský dvůr do exilu do Brazílie, tehdejší portugalské kolonie, vzal s sebou i dvorní orchestr, a díky tomu je v Brazílii hranice mezi popem a klasikou zázračně propustná. 

Vedle skupin vybraných odbornou porotou jste mohli sledovat i „off-Womex“ podium, sponzorované partnerskými zeměmi, včetně Kanady. Le Diable à Cinq, Ďábel v pěti, pětičlenná skupina z provincie Quebec, představovala i na velmi exponovaném Womexu intenzivní oživení: vedle kytary, akordeonu, houslí a mandoliny patří k výrazovým metodám hudebníků i dupání, což je u kapel z frankofonní Kanady běžný vyjadřovací prostředek. 

Na nočních koncertech v celkem pěti sálech vystoupilo téměř šedesát účinkujících, stihnout vše bylo nad lidskou kapacitu. Přesně tak by to mělo na hudebních akcích fungovat: nabídka převýší poptávku kvalitou i kvantitou. 

 

Přidat komentář