Xavier Baumax: Přijít na to, co je to ten jazz

Jedni ho adorují až nezdravě, jiní ho zas nemohou vystát. Provokuje, rozesmává i irituje. Novou, už sedmou desku Pijano mu znovu zaplatili fanoušci, opět na ní nechybějí parodie, sarkasmy ani slovní hříčky. Ale také tu je až překvapivě hodně vážných poloh. Písní, u kterých se škleb mění v melancholii v jazzovém oparu.

baumaxaVzpomene si dnes ještě Xavier Baumaxa, proč vlastně vzal kdysi do ruky kytaru?
Myslím, že to bylo proto, že mi nešly sporty. Vyhodili mě z fotbalu, ping pongu a dokonce i z plavání, tak mi táta koupil v hudebninách v Mostě za šest stovek kytaru. Původně byla, myslím, ve hře i tahací harmonika, ale to je strašnej kumbál to s sebou tahat. Hraje na to ségra a hrál na ni po hospodách táta.

Kdysi dávno byla kapela Faulnamusic, pak duo s Em Rudenkem, pak sólový písničkář, pak Hněddé smyčce, potom jazzmani… Co bude dál?
Já nevím… Chtěl bych přijít na to, co je to ten jazz. Na Wikipedii o tom nic nepíšou. Možná by tam měli psát něco jako „co nejvíce akordů pro co nejmenší počet posluchačů“. Publikum ubývá, zřejmě jsem na správné cestě.

Kdykoli jsem vás v posledních letech viděl, obvykle na festivalech, vždy jsem měl z toho pocit, že je na prvním místě radost z hraní, existence na pódiu, a nikoli sdělení. Včetně hlasových ekvilibristik, místy nahrazujících texty. Jak to jde dohromady s novinkou, která vyznívá spíš jako výpověď?
Přijďte někdy raději do klubu na regulérní koncert. Festivaly, to je spíš taková opičárna, kde se chtějí lidé bavit. Chápu to, proto se jim snažím dát, co si zaslouží!

Myslíte, že se přijeli na festival zamýšlet?
Tak jinak. Dřívější sarkasmy se tentokrát překvapivě lámou do vážných věcí a i toho smutku je tam výrazně víc.

S čím to souvisí? Ztráta životních iluzí? Věk? Únava materiálu?
Souvisí to, myslím, se ztrátou životních iluzí, s věkem a také samozřejmě s únavou materiálu. Teď jsem vtipný jako Krobot.

Příspěvky na novinku jste vybíral přímo mezi fanoušky. Proč ne zas přes oficiální crowdfunding typu Hithit? Byl jste přece první, komu se to u nás podařilo?
Hledám vždycky tu nejefektivnější cestu a tou pro mne tentokrát bylo oslovení fanoušků na mých stránkách a na Facebooku. Tímto bych jim chtěl moc poděkovat za podporu, bez nich by ta deska nevyšla. A kdyby měl teď někdo pocit, že málo vystupuju, tak zrovna hraju soukromé koncerty pro ty, kteří si je zaplatili.

Prý se vám ale stalo vážné zranění a nemůžete teď na čas hrát na kytaru. Co vlastně máte přesně s tím prstem?
Zpíval jsem svému psovi píseň Strč prst skrz krk – zřetelně nám přežvýkej. Kdyby to nebyl takovej měkkota, tak mám teď půl barykovýho ukazováčku v kopru. Celkem komplikace.

Proč jste si vybral jako kytaristu, který to za vás zahraje, Michala Pelanta?
Ono se na tu pozici třáslo víc lidí, ale Michal si o to vyloženě kolleroval! A kdo z muzikantů, až se ohlédne za svou kariérou, bude moci říct: byl jsem kytaristou Xaviera Baumaxy?

baumaxa_2Jak se vyvíjí váš vztah k alkoholu? Ještě jste kamarádi? Na YouTube se z minulosti dá nalézt leccos…
Kdo si poslechne novou desku Pijano, musí pochopit, že se v tom chlastu trochu cachtám a potácím. Dost mi to rozbíjí osobní život, přiznávám. Písně jsou určitou formou autoterapie. Hodlám s tím bojovat. Ale dovedete si představit, že bych já chodil k psychologovi či psychiatrovi? Kouknul bych mu do očí a rozebral bych ho jak Igráčka z Lega.

Jan Burian kdysi napsal manifest o tom, proč už nechce být folkařem. Mýlím se, když si po posledních dvou deskách myslím, že podobný pohled na svou tvorbu už máte taky?
Tak ve třinácti, u ohně, jsem začal přehrávat Nohavicu a Kryla. V patnácti už jsem se začal vrhat na bigbít a tak dál. Troufám si tvrdit, že jsem nikdy klasickým folkařem nebyl, ani bych nechtěl s tímto žánrem být spojován, je to celé takové zaprděné. Myslím, že folkaři cítí, že mezi ně nepatřím, takže mě ani nikam nezvou. To je dobře. Když mě kdysi omylem pozvali na Stodolu Michala Tučného a já omylem přijal, bylo to oboustranně nepříjemné. Oni folkaři a countrysti jsou takové rádoby tolerantní publikum. Ale když se nehraje jejich muzika, tak se jim začínají ježit ohůnky.

A co vy a hlasatelé pravd? Váš názor na Xindla X je známý, s Danielem Landou už jste se také vypořádal… co třeba Tomáš Klus, zmíněný v závěru opilecké pseudopísně ŠpindlX?
No jo, Tomáš Klus… Jak mu říkají? Duchovní inspirátor? To bych nechal na té Wikipedii opravit… Tuhle jedu autem a zamýšlím se nad tím, jaký je v tomto směru rozdíl mezi Landou a Klusem. Možná v ohledu kázání mají dost společného, akorát Landa se u toho mračí a Klus se přiblble gebí. Ve finále, kdo si hraje, nezlobí. Ale u toho Landy možná i přes upřímnou myšlenku cítím opar zastrašování.

Jedni ho adorují až nezdravě, jiní ho zas nemohou vyst . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář